Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Imanence
(z
latinskeho
?in-manere“) ozna?uje to, co nep?esahuje, nybr? z?stava, trva, je obsa?eno uvnit?. Odtud (n??emu)
imanentni
znamena v n??em obsa?ene, zahrnute. Opakem je
transcendence
(p?esah, p?esahovani) a transcendentni.
Pojem vznikl ve
scholastice
na rozli?eni nap?iklad imanentniho jednani, je? se tyka pouze jednajiciho ?lov?ka, a jednani, ktere ho p?esahuje, p?echazi na jine. Imanentni p?i?ina je takova, ktera vychazi z v?ci same.
Podle teorie poznani
Davida Huma
a
Immanuela Kanta
lze z p?edm?tu poznat jen to, co je imanentni smyslovemu poznani, kde?to jeho vlastni byti, Kantova "v?c o sob?" je v??i tomuto poznani transcendentni a tudi? nepoznatelna.
V
k?es?anske
teologii
se rozli?uje mezi imanenci sv?ta a transcendentnim Bohem, ktery sv?t p?esahuje a neni s nim soum??itelny. Naopak pro
panteisticke
systemy (
Baruch Spinoza
) je B?h sou?asti sv?ta, a tedy imanentni. U n?kterych sou?asnych autor? (nap?iklad
Gilles Deleuze
) znamena imanence odmitnuti jakekoli transcendence.
