Helmut Heinrich Waldemar Schmidt
(
23. prosince
1918
Hamburk
?
10. listopadu
2015
Hamburk)
[1]
byl
n?mecky
politik (
SPD
), ministr obrany, financi a v letech
1974
?
1982
spolkovy kancle?
Zapadniho N?mecka
.
Po maturit? v Hamburku se dobrovoln? p?ihlasil k vojenske slu?b?, aby mohl pozd?ji bez p?eru?eni studovat a slou?il od listopadu
1937
u protiletadloveho d?lost?electva. V roce 1941 se u?astnil utoku na Sov?tsky svaz, u Leningradu si vyslou?il
?elezny k?i?
druhe t?idy. V letech 1942 a? 1944 byl poradcem na ?i?skem ministerstvu letectvi, po atentatu na Hitlera 20. ?ervence 1944 byl nadporu?ik
Luftwaffe
Schmidt delegovan jako p?isedici u soudnich proces?
Lidoveho soudu (Freislerschen Volksgerichtshof)
proti osobam zapojenym do spiknuti. Zde byl o?itym sv?dkem mnoha trest? smrti (mj. Hanse Georga Klamrotha, otce sve udajne pozd?j?i milenky
[2]
) a p?ibli?n? v teto dob?, znechucen chovanim p?edsedajiciho soudce
Rolanda Freislera
, zapo?ala zm?na jeho politickeho p?esv?d?eni ze zaryteho nacisty na ?vnit?ni opozici“ v??i narodnimu socialismu
[3]
. V letech 1944?1945 slou?il ve velitelskych funkcich u protiletadloveho d?lost?electva na zapadni front?. Pro kriticke vyroky o
Goringovi
a
NSDAP
m?l byt postaven p?ed soud, jeho vojen?ti nad?izeni tomu ale zabranili tim, ?e ho stale p?emis?ovali. Na ja?e 1945 byl zajat Brity, v zajateckem tabo?e pro?el kone?nou denacifikaci, o posledni ?iluze“ o nacionalnim socialismu p?i?el b?hem p?edna?ek ob?ti byvaleho re?imu v tabo?e. Po propu?t?ni vystudoval ekonomii a v letech 1949?1953 vedl dopravni odd?leni hamburskeho magistratu. Roku 1942 se o?enil s
Hannelore Glaser
, s ni? m?l dv? d?ti. Schmidt byl naru?ivy ku?ak, kou?it za?al v deseti letech a kou?il vice ne? 40 cigaret denn?.
Helmut Schmidt dosahl v armad?
T?eti ?i?e
d?stojnicke hodnosti navzdory svemu p?vodu. Z pohledu
norimberskych rasovych zakon?
nebyl ?istym arijcem a jako osoba se ?tvrtinou "?idovske krve", tzv. mi?enec 2. stupn? (Mischling 2. Grades) nem?l na karieru v ozbrojenych silach narok. Jeho otec byl neman?elsky syn hamburskeho ?idovskeho banke?e Ludwiga Gumpela
[4]
. Schmidt je p?ijmeni jeho pozd?j?ich n?meckych adoptivnich rodi??.
Roku 1945 vstoupil Schmidt do socialn? demokraticke strany (SPD), v letech 1948/9 byl p?edsedou jeji studentske mlade?e a v letech 1968?1984 mistop?edsedou strany. V letech 1953?1967 byl poslancem
Spolkoveho sn?mu
a v letech 1958?1961 poslancem
Evropskeho parlamentu
. V letech 1961?1965 byl ?lenem rady m?sta Hamburku a ziskal si velkou popularitu p?i zaplavach 1962.
V
prvni vlad? Willyho Brandta
(1969?1972) p?sobil postupn? ve funkcich ministra obrany, financi a hospoda?stvi, V
jeho druhe vlad?
(1972?1974) pak ve funkci ministra financi. Po rezignaci
Willyho Brandta
1974 byl zvolen patym kancle?em SRN. B?hem jeho vlady postihla i N?mecko vlekla naftova a hospoda?ska krize i ?ada teroristickych atentat? tzv.
Frakce Rude armady
. Jako kancle? se velmi sp?atelil s francouzskym prezidentem
Giscardem d'Estaing
a spole?n? prosazovali dal?i kroky evropske integrace i z?izeni skupiny
G7
.
Kdy? roku 1977
Sov?tsky svaz
rozmistil v Evrop? rakety
SS-20
, sna?il se Schmidt prosadit, aby je bu? op?t stahl, anebo aby zde odpovidajici rakety umistily i USA. Tim se roze?el s v?t?inou sve strany a ze spor? vznikla Strana zelenych. Zam?r p?esto nasledujici pravicove vlady prosadily. Roku 1982 ztratil Schmidt parlamentni v?t?inu a misto n?ho byl kancle?em zvolen
Helmut Kohl
.
Schmidt napsal ?adu knih, od roku 1983 byl spoluvydavatelem tydeniku
Die Zeit
a i po svem odchodu z politiky se vyjad?oval k aktualnim otazkam. Za svoji ?innost dostal asi 30 ?estnych doktorat?, n?kolik ?estnych ob?anstvi a mnoho r?znych cen. P?sobil v ?ad? nadaci a zd?raz?oval pot?ebu mravni obnovy. Roku 1997 uve?ejnil navrh "Obecne deklarace lidskych povinnosti" a na pozvani
Vaclava Havla
se zu?astnil i pra?skeho
Fora 2000
.
?
|
Hlemy?di tempo je v ka?de demokracii normalni.
|
“
|
? H. Schmidt
[5]
|
?
|
Pravni stat nema vit?zit ani prohravat, ale ma existovat.
|
“
|
? H. Schmidt
[6]
|
- SCHMIDT, Helmut.
Mein Europa: Mit einem Gesprach mit Joschka Fischer
. Hoffmann und Campe, 2013. 368 S.
ISBN
978-3-455-50315-9
.
- SCHMIDT, Helmut.
Ein letzter Besuch: Begegnungen mit der Weltmacht China
. Siedler, 2013. 192 S.
ISBN
978-3-8275-0034-2
.
- SCHMIDT, Helmut.
Religion in der Verantwortung: Gefahrdungen des Friedens im Zeitalter der Globalisierung
. Ullstein, 2012. 256 S.
ISBN
978-3-548-37446-8
.
- SCHMIDT, Helmut.
Menschen und Machte
. Pantheon, 2011. 544 S.
ISBN
978-3-570-55157-8
.
- SCHMIDT, Helmut.
Außer Dienst: Eine Bilanz
. 1. vyd. Pantheon, 2010. 350 S.
ISBN
978-3570551035
.
- SCHMIDT, Helmut.
Vertiefungen: Neue Beitrage zum Verstandnis unserer Welt
. Siedler, 2010. 336 S.
ISBN
978-3-88680-967-7
.
- SCHMIDT, Helmut.
Weggefahrten: Erinnerungen und Reflexionen
. 1. vyd. Siedler, 1998. 575 S.
ISBN
978-3-442-75515-8
.
- SCHMIDT, Helmut.
Na spole?ne cest? : vzpominky a uvahy
. P?eklad Lydie Sto?esova. Praha: Pragma, 1997. 575 s.
ISBN
80-7205-484-8
.
- SCHMIDT, Helmut.
Sebezachova Evropy : perspektivy 21. stoleti
. P?eklad Ivan Kadrmas. 1. vyd. Praha; Litomy?l:
Paseka
, 2003. 179 s. (Souvislosti).
ISBN
80-7185-561-8
.
- SCHMIDT, Helmut; SIEREN, Frank.
?ina, na? soused
. P?eklad Milo? Barta. 1. vyd. Brno: Dopln?k, 2011. 295 s.
ISBN
978-80-7239-256-8
.
- ↑
KROTER, Thomas. Alt-Bundeskanzler: Helmut Schmidt ist tot..
Frankfurter Rundschau
. 2015-11-10.
Dostupne online
.
- ↑
Wibke Bruhns.
www.klangkontext.de
[online]. [cit. 2023-09-06].
Dostupne online
.
- ↑
WIEGREFE, Klaus. (S+) Zum Vergessen.
Der Spiegel
. 2014-11-30.
Dostupne online
[cit. 2023-09-06].
ISSN
2195-1349
. (n?mecky)
- ↑
WUNDER, Olaf.
Helmut Schmidt: Die judischen Verwandten des Alt-Kanzlers
[online]. 2021-02-10 [cit. 2023-09-06].
Dostupne online
. (n?mecky)
- ↑
Die Zeit
, 19. 10. 2003
- ↑
Die Zeit
, 30. 8. 2007