Francois Couperin
(
IPA
:
[f???'swa ku'p???]
;
10. listopadu
1668
,
Pa?i?
,
Francie
?
11. za?i
1733
, Pa?i?) byl
francouzsky
hudebni
skladatel
a
varhanik
obdobi
baroka
. ?asto byl p?ezdivan jako
Couperin le Grand (Velky Couperin)
aby se odli?il od jinych stejnojmennych muzikant? v teto rodin? p?ed nim i po n?m a zd?raznil jeho vyznam v ramci rodiny.
Francois Couperin se narodil jako jedine dit? v muzikantske rodin? a jeho otec, Charles Couperin (
1638
?
1679
) byl varhanikem v chramu St. Gervais v
Pa?i?i
, kde nahradil sveho bratra Louise, ktery zde p?sobil a skladal na varhany celych osm let p?ed svou smrti. Z?ejm? prav? jeho otec mu poskytl prvni hudebni hodiny, ale ten zem?el v den svych ?ty?icatych
narozenin
a desetileteho Francoise ponechal v pe?i matky. Jeho nejbli??im mu?skym p?ibuznym byl v teto dob? tedy jeho stryc a kmotr Francois Couperin (asi
1631
?
1710
), ktery (podle sveho synovce) byl ?velkym hudebnikem a velkym pijanem“ a prav? to m??e byt d?vod, pro? jeho matka sv??ila hudebni vychovu Francoise do rukou rodinneho p?itele, varhanika Jacquese Thomelina, ktery zaujimal mista u dvora i v
kostele
.
Jeho kroky byly tak vyzna?ne a rodina byla chovana v takove uct?, ?e cirkevni rada v kostele St. Gervais souhlasila s tim, aby jeho matka mohla bydlet v dom? chramoveho varhanika a aby on mohl nastoupit na misto sveho otce a? dosahne osmnacti let.
Couperin se o?enil
26. dubna
roku
1689
a jeho man?elkou se stala Marie-Anne Ansaultova, osoba s rozsahlymi styky, jeji? p?atele se ukazali byt velice prosp??nymi pro dal?i Francoisovou hudebni drahu. Povoleni zve?ej?ovat sve skladby ziskal Couperin v roce
1690
. Man?el?m se v obdobi od roku
1690
do roku
1707
narodily celkem ?ty?i d?ti, dva chlapci a dv? divky:
- V roce
1690
se narodilo prvni dit?,
Marie-Madeleine
,
- roku
1705
se narodila
Marguerite-Antoinette
,
- roku
1706
se narodil prvni syn
Francois-Laurent
,
- a roku
1707
posledni dit? v man?elstvi ?
Nicolas-Luise
.
Kdy? Thomelin v roce
1693
zem?el, p?evzal za n?j Couperin misto varhanika v chramu a jmenovani dvornim varhanikem, provedene samotnym
Ludvikem XIV.
, zdvojnasobilo plat, ktery pobiral v kostele. Jeliko? sve povinnosti v kralovske kapli a ve
Versailles
, ktere se ve skute?nosti omezovaly jen na prvni t?i
m?sice
v roce, sdilel se t?emi dal?imi varhaniky, udr?el si sve misto v chramu, kde pobyval je?t? dal?i t?i desetileti, do roku
1723
. Misto u dvora obsahovalo vice ne? ?t?dry plat a nesrovnatelne pracovni podminky. Mezi jeho povinnosti pat?ily rovn?? i hodiny vyuky hry na
cembalo
, na ktere u?il hrat kralovske d?ti, a byl mu ud?len titul ?Maitre de clavecin des enfants de France“. Po t?ech letech p?sobeni u dvora mu byl ud?len ?lechticky titul a
erb
a mimo jine se sm?l podepisovat jako ?le Chevalier Couperin“. Couperin dr?el p?ibli?n? a? do roku
1700
titul hlavniho dvorniho hudebnika, a? neoficialn?, a rovn?? za u?itele hry na cembalo, ktery nem?l v te dob? konkurenci.
V roce 1713 ziskal dal?i povoleni umo??ujici od te doby uve?ej?ovat sva dila po?inaje cyklem cembalovych skladeb a v?etn? t?i z deviti
Lecons des tenebres
. Krali slunce, Ludvikovi XIV., slou?il a? do jeho smrti do roku 1715 a v roce 1717 byl jmenovan ?Ordinaire de la chambre pour le clavecin“ na dvo?e
Ludvika XV.
b?hem regentstvi
Filipa Orleanskeho
. V roce 1716 uve?ejnil pojednani o sve h?e na cembalo, kterou nazval ?L'art de toucher le clavecin“, je? pro druhe vydani v nasledujicim roce upravil.
Asi roku 1730 za?al Couperin trp?t ?im dal vice zhor?ujicim se zdravim, neni v?ak jiste, o jakou chorobu se jednalo. Vzdal se sveho mista u dvora, kde ho pozd?ji zastoupila jeho dcera Marguerite-Antoinette, a o t?i roky pozd?ji ve svem dom? v Rue Newe des Bons Enfants v Pa?i?i zem?el.
Francois Couperin pat?il nepochybn? k vyznamn?j?im postavam barokni ery a byl take nejbli??im francouzskym ekvivalentem
Johanna Sebastiana Bacha
, tem?? jeho sou?asnikem, ktery znal a uznaval jeho hudbu pro cembalo a n?kterymi pasa?emi se nechal i dosti siln? inspirovat. Zda se, ?e si s Bachem dopisoval, ale ?adne dopisy ani zminky se nedochovaly. Nep?e?il skute?n? ani jediny a zaznamy o jeho osob? z tehdej?i doby jsou mimo jine take velice vzacne. Jeden z mala zdroj?, kde se dozvidame n?co o n?m jsou jeho p?edmluvy, ktere ke svym uve?ejn?nym pracim psal, ziskavame dojem jakehosi praktickeho mu?e a take zde nachazime popis jeho stryce, ktereho popisoval jako ?velkeho pijana“, ktery jsme zde ji? zmi?ovali, p?edpoklada se, ?e m?l i vyt?ibeny smysl pro
humor
. O tom sv?d?i i n?kolik nazv? jeho d?l pro cimbalo jako nap?.
V?ely
,
Uho?
,
Po?itky
,
Zamilovany slavik
a nep?elo?ene
Le tictic-choc
.
A?koliv za?inal Couperin jako varhanik, komponoval pro tento nastroj jen minimalni po?et d?l a namisto toho psal nejvice pro cembalo. Mnohe z t?chto skladeb jsou kratke, a?koliv je shroma?dil do sedmadvaceti cykl?, ktere nazyval
ordres
a ktere zhruba odpovidaji suitam. Couperin?v styl odpovida spi?e
rokoku
, ne? nap?. Bach?v, ktery je typicky
barokni
: u?elem je spi?e libivost, ne? prosta krasa a melodicke linie jsou ozdobeny slo?itymi ornamenty. V tomto smyslu je naprostym prot?j?kem francouzskeho mali?e Watteaua, jeho mlad?iho sou?asnika, ktery s laskou zobrazoval idealizovane postoralni sceny do libivych kratochvili. Ost?ej?i vtip dava nejvice najevo v
Les folies francoises
ve t?inacte
ordre
svym popisem touhy, stalosti atd., a skladb? z jedenacte
ordre
, je? evokuje skupinu minstrel?, kte?i jsou chyceni spi?e podle pravidla ?kdo ?im zachazi, tim take schazi“.
Podobizna Francoise Couperina
V?t?ina rozsahle Couperinove tvorby vokalni, komorni a cembalove byla napsana pro versaillske
Concerts du Dimanche
. N?ktera jeho komorni hudba sv?d?i o jeho oblib? italskeho skladatele
Corelliho
a jednu svou ranou triovou sonatu ?ertovn? ozna?il jako italskou, dokud nebyla francouzskym publikem, jak sam napsal, ?p?ijata s dychtivosti“. Pozd?ji se za?al v?ak objevovat jeho vlastni styl skladani. Mezi n? pat?i nap?.
Concerts royaux
a suita nazvana
Les nations
. Jeho cirkevni hudba je svym charakterem va?n?j?i, ale i zde nalezneme ur?itou p?ita?livost, a?koliv jeho
Lecons des Tenebres
napsana v roce
1713
zachycuje posledni roky panovani Krale slunce, jemu? slou?il a v ktere panuje jakasi pochmurna melodie.
Couperin spolu s Lullym a Rameauem je hlavni postavou francouzske barokni hudby a jako takovy je hodnocen skladateli, kte?i p?i?li po n?m. Nap?iklad Ravelovou posledni v?t?i skladbou pro
klavir
(
1917
) je suita skladajici se ze ?esti v?t nazvana
Le tombeau de Couperin
, napsana k uct?ni velke pamatky jeho p?edch?dce.
- ?P?iznavam v dobre vi?e, ?e miluji vice to, co mne dojima ne? to, co mne p?ekvapuje“.
[1]
V tomto ?lanku byl pou?it
p?eklad
textu z ?lanku
Francois Couperin
na anglicke Wikipedii.