Enrico Caruso

Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Enrico Caruso
Rodne jmeno Enrico Caruso
Narozeni 24. unora 1873
Provincie Napoli
Umrti 2. srpna 1921 (ve v?ku 48 let)
Neapol
P?i?ina umrti rakovina plic
Misto poh?beni Italie
Povolani operni p?vec
Rodi?e Marcellino Caruso a Anna Baldini
Man?el(ka) Dorothy Caruso
D?ti Gloria Grazianna Victoria America Caruso
Enrico Caruso Jr.
P?ibuzni Eric Dunmore Murray [1] a Colin Duncan Alexander Murray [1] (vnou?ata)
Ocen?ni Cena Grammy za celo?ivotni dilo (1987)
Hv?zda na Hollywoodskem chodniku slavy
Logo Wikimedia Commons multimedialni obsah na  Commons
Logo Wikicitátů citaty na  Wikicitatech
Seznam d?l v databazi Narodni knihovny
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .
Enrico Caruso
Lucia di Lammermoor (1908)

Enrico Caruso (narozen jako Errico Caruso ; 25. unora 1873 ? 2. srpna 1921 ) byl italsky operni p?vec a jeden z nejlep?ich tenor? historie. Caruso byl take v prvnich dvou desetiletich 20. stoleti nejpopularn?j?i zp?vak jakehokoliv ?anru a byl take jednim z nejd?le?it?j?ich pr?kopnik? nahravani hudby. Carusovy popularni nahravky a vyjime?ny hlas, prosluly pro svou vyzralou silu, krasu a jedine?nou bohatost barvy, z n?j ud?laly asi nejznam?j?i operni hv?zdu sve doby. Vliv jeho p?veckeho stylu byl takovy, ?e prakticky v?ichni nasledujici ital?ti teno?i (a mnoho tenor? jinych narodnosti) se ve v?t?i ?i men?i mi?e hlasili k jeho d?dictvi. Z?stava slavnym, p?esto?e v jeho dob? je?t? publicita opernim hv?zdam nepomahala. [2] Oproti tomu je ale nutne podotknout, ?e Caruso byl klientem Edwarda Bernayse (otec public relations ) v dob?, kdy byl Bernays tiskovym referentem v USA .

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

V pr?b?hu sve kariery nato?il Enrico Caruso p?es 260 nahravek a vyd?lal miliony dolar? prodejem gramofonovych desek . P?esto?e Caruso zpival v mnoha nejv?hlasn?j?ich operach sv?ta, v?etn? Milanske La Scaly a londynske Covent Garden , nejznam?j?i je pro sve sedmnactilete p?sobeni jako prvni tenor Metropolitni opery v New Yorku . Maestro Arturo Toscanini , ktery dirigoval n?ktere z oper, ktere Caruso v Metropolitni zpival, ho pova?oval za jednoho z nejv?t?ich um?lc?, se kterymi kdy pracoval. Carusova technika a styl byly jedine?nou kombinaci nejlep?ich aspekt? elegantniho, technicky vybrou?eneho tenora 19. stoleti s emo?n? nabitym podanim a vzru?ujicim, vtiravym tembrem, vy?adovanym skladateli verismu na po?atku 20. stoleti.

Caruso byl pok?t?n v kostele San Giovanni e Paolo 26. unora 1873 , narodil se v Italske Neapoli den p?ed tim. Svoji karieru zapo?al v Neapoli v roce 1894 . Jeho prvni velkou roli byl Loris v ope?e Umberta Giordana Fedora v Milanskem Teatro Lirico 17. listopadu 1898 . Ve stejnem divadle 6. listopadu 1902 vytvo?il roli Maurizia v Cileov? Adrian? Lecouvreur .

V roce 1903, s pomoci sveho agenta, banke?e Pasquala Simonelliho , ode?el do New Yorku a 23. listopadu teho? roku m?l debut v Metropolitni ope?e jako vevoda z Mantovy v nove produkci Verdiho Rigoletta . Nasledujiciho roku Caruso zapo?al sve celo?ivotni partnerstvi s Victor Talking-Machine Company . Jeho hv?zdny vztah s Metropolitni i s Victorem vydr?el a? do roku 1920 . Caruso sam objednal u Tiffanyho 24 kt. zlatou medaili s jeho profilem, jako vzpominku na jeho p?edstaveni v Metropolitni.

V dubnu 1906 Caruso a ?lenove operniho souboru Metropolitni opery odjeli do San Francisca , kde m?li serii p?edstaveni v Ope?e Tivoli. Noc po Carusov? p?edstaveni Carmen vzbudilo tenora v jeho apartma v Hotelu Palace silne zakymaceni. San Francisco postihlo silne zem?t?eseni , ktere zap?i?inilo serii po?ar? a nakonec zni?ilo v?t?inu m?sta. Metropolitni p?i?la o v?echny kulisy a kostymy, ktere si p?ivezla. Sviraje podepsanou fotografii prezidenta Theodora Roosevelta , Caruso se sna?il dostat z m?sta nap?ed lodi a pote vlakem, a p?isahal, ?e u? se do San Francisca nikdy nevrati. Sve slovo dodr?el.

10. prosince 1910 zpival Dicka Johnsona ve sv?tove premie?e Pucciniho Divky ze zlateho Zapadu . V roli Minnie byla jeho partnerkou ?eska sopranistka Ema Destinnova . Caruso a Destinnova ov?em zpivali spolu velmi ?asto jak v New Yorku, tak v Londyn?.

Roku 1917 byl zvolen ?estnym ?lenem Phi Mu Alpha Sinfonie , narodniho bratrstvi mu?? v hudebnim sv?t?. Zvolen byl Alfa kapitulou bratrstvi na New England Conservatory of Music v Bostonu.

V roce 1918 si Caruso vzal za ?enu Dorothy Park Benjaminovou, ktere tehdy bylo 25, ze zavedene newyorske rodiny. M?li jednu dceru, Glorii. Dorothy vydala o Carusovi dv? knihy, prvni v roce 1928, druhou v roce 1945, ktere obsahuji mnoho jeho dopis? pro ni.

V za?i 1920 Caruso nahral n?kolik desek ve Victor's Trinity Church studiu, v?etn? Rossiniho duchovni hudby. Tyto nahravky byly jeho posledni. 11. prosince 1920, v pr?b?hu p?edstaveni Donizettiho Napoje lasky u n?j do?lo ke krvaceni a po prvnim aktu bylo publikum rozpu?t?no. Po tomto incidentu u? absolvoval v Metropolitni jen t?i p?edstaveni. Poslednim vystoupenim byla role Eleazara v Halevyho La Juive 24. prosince 1920.

Caruso zem?el roku 1921 v Neapoli, ve v?ku 48 let. P?i?inou jeho smrti byla pravd?podobn? peritonitida , kv?li prasklemu abscesu. Je poh?beny v honosne hrobce v Neapoli. Carusa ztvarnil Mario Lanza v nep?ili? historicky p?esnem hollywoodskem ?ivotopisnem filmu The Great Caruso . V roce 1987 byla Carusovi ud?lena in memoriam cena Grammy za celo?ivotni dilo.

Zajimavosti [ editovat | editovat zdroj ]

ikona
Tato ?ast ?lanku pot?ebuje upravy.
M??ete Wikipedii pomoci tim, ?e ji vylep?ite . Jak by m?ly ?lanky vypadat, popisuji stranky Vzhled a styl , Encyklopedicky styl a Odkazy .
Konkretni problemy: relevantni informace p?esunout do jinych kapitol, nerelevantni odstranit a sekci smazat ( Wikipedie:CWN#Wikipedie neni sbirkou nahodilych informaci )
Caruso s man?elkou Dorothy Park-Benjaminovou a dcerou Glorii
  • Caruso byl t?eti ze sedmi sourozenc?. Pouze t?i z nich p?e?ili d?tstvi. Vymysly o 17 nebo 18 mrtvych d?tech, roz?i?ovane ?ivotopisci jako Francis Robinson a Pierre Key , byly prokazany jako fale?ne p?ed lety. Pravd?podobn? pramenily ze ?patneho p?episu, kdy? Caruso diktoval sve vzpominky Key pro sv?j oficialni ?ivotopis. Kdy? mu bylo 18, koupil si sve prvni boty za penize vyd?lane zpivanim v jednom italskem letovisku. Na sve prvni propaga?ni fotografii je oble?eny do prost?radla, zavinuteho jako toga, proto?e jeho jedina ko?ile byla zrovna v pradeln?.
  • Carus?v rodny d?m v Neapoli, Via San Giovanella agli Ottocalli 7, stale stoji vedle kostela, ve kterem byl pok?t?n. Jeho ostatky jsou pochovany v mauzoleu na h?bitov? Santa Maria del Pianto.
  • B?hem jednoho jeho p?edstaveni v Neapoli ho publikum vypiskalo, proto?e ignoroval zvyk najmout si klaku . Pote se nechal Caruso sly?et, ?e se u? nikdy do Neapole nevrati, leda "jedin?, aby tam jedl ?pagety".
  • Caruso zpival v p?edstaveni Carmen v San Franciscu p?ed zraky tisic? divak? ve?er p?ed velkym sanfranciskym zem?t?esenim 1906. Caruso byl ubytovany v Palace Hotelu, kdy? zem?t?eseni ude?ilo. Jeho o?ite sv?dectvi v angli?tin? je zde . [3]
  • P?i jednom p?edstaveni Pucciniho Bohemy bas ztratil hlas a Caruso udajn? za?al zpivat jeho arii "Vecchia zimarra", zatimco bas pouze bez hlasu artikuloval. Tento vykon byl tak oce?ovany, ?e Caruso dokonce arii nahral, ale pozd?ji po?adal, aby byla zni?ena. Nahravka byla pozd?ji nalezena a n?kolikrat vy?la na LP.
  • Carus?v hlas v jeho nejlep?ich letech dosahoval a? k vysokemu (dvou?arkovanemu) C, p?esto?e ho nikdy nezpival lehce. V d?sledku toho v Carusovych nahravkach arie tenora v prvnim aktu Bohemy je vysoke C nahrazeno jedno?arkovanym B, zatimco v Gounodov? Faustovi zpiva vysoke C v arii Salut demeure stylisticky spravnym hlavovym hlasem.
  • Caruso vystupoval tem?? ve v?ech zemich Evropy a Severni a Ji?ni Ameriky. Zpival p?edev?im ve francouz?tin? a ital?tin?, ale hovo?il sedmi dal?imi jazyky.
  • O Enricu Carusovi se ?ikalo, ?e dokazal rozt?i?tit k?i??alovy pohar, kdy? zazpival naplno o spravne frekvenci.
  • Byl velka osobnost a mimo jine silny ku?ak. Kou?il rakouske cigarety zna?ky Sport a tzv. Egyptky, do ka?de smlouvy si nechal zanest dolo?ku, ?e m??e kou?it ve v?ech prostorach divadla, kde je jinak manipulace s ohn?m p?isn? zakazana. ?e?ilo se to tak, ?e za nim neustale chodil hasi? s v?drem vody. Jeho oblibenym gagem bylo v portale t?sn? p?ed vystupem nasat kou? a ten mu pak b?hem zp?vu stoupal od ust. Bohu?el mu kou?eni v kombinaci s ?ivotnim stylem a extremn? nabitym itinera?em p?ivodily zdravotni poti?e, ktere v poslednim roce jeho ?ivota kulminovaly.
  • Byl rockovou hv?zdou sve doby, m?l take n?kolik skandal?. V listopadu 1906 byl Caruso obvin?n ze sexualniho obt??ovani spachaneho v pavilonu opic v newyorske Central Park Zoo. Policie ho obvinila, ?e bezosty?n? ?tipal do pozadi vdane ?eny. Caruso ov?em tvrdil, ?e to nebyl on, ale opice. Byl v?ak shledan vinnym. Vedeni newyorske opery bylo incidentem pobou?eno, obzvla?t? kv?li ?adnemu propirani incidentu v novinach, ale brzy do?li k dohod? a Carusova vystoupeni v Met mohla pokra?ovat.
  • Cvi?il nejrad?ji ve van?, zatimco jej doprovazel klavirista sedici ve vedlej?i mistnosti. Dop?aval si pravideln? dv? koupele denn?.
  • Enrico Caruso byl v??ny ?pryma?. Slavna, ale vysoce naladova operni diva Nellie Melba pou?ivala ?asto ke zvlh?eni hrdla specialni ?vykaci smotek z listk? eukalyptu. Mivala ho nachystany v zakulisi v poharu p?ipravenem pro tento u?el. Caruso si jejiho zvyku brzo v?iml a p?i jednom ze spole?nych vystoupeni nahradil eukalypt podobnym smotkem silneho ?vykaciho tabaku. Kdy? si ho Nellie bezmy?lenkovit? vlo?ila do ust, dob?e se jejim ?klebem a plivanim bavil. [4]

Repertoar [ editovat | editovat zdroj ]

Caruso u piana

V dob? sve smrti Caruso p?ipravoval titulni roli ve Verdiho ope?e Otello . P?esto?e nikdy nezpival celou roli, nahral dv? vynikajici ukazky: Otellovu arii "Ora e per sempre addio," a duet s postavou Iags "Si, pel ciel marmoreo, giuro", ktery nazpival s vynikajicim barytonem Tittou Ruffem .

Carus?v repertoar ?ital asi 521 pisni v?etn? tradi?nich italskych lidovek a popularnich pisni te doby. Nej?ast?ji kupovane Carusovy pisn? na serveru iTunes jsou neapolska namo?nicka Santa Lucia a celosv?tov? znama rovn?? neapolska pise? 'O Sole Mio .

Ukazky [ editovat | editovat zdroj ]

Arie No, Pagliaccio non son
Leoncavallova opera Komedianti , 1910
Problemy s p?ehravanim? Napov?da .

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byl pou?it p?eklad textu z ?lanku Enrico Caruso na anglicke Wikipedii.

  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage .
  2. ↑ "Mohl jsem vyu?it televize a radia a medii a v?ech druh? pomoci. Popularita, jake si u?ival Caruso bez jakekoli takoveto technologicke asistence, je neuv??itelna." Beverly Sills , Enrico Caruso: The Voice of the Century (A & E Biography, 1998).
  3. ↑ Sv?dectvi o zem?t?eseni Carusova celo?ivotniho p?itele Antonia Scottiho, spolu s jeho popisem Carusova chovani, je v Carusov? ?ivotopise od Pierra Keye, Enrico Caruso: Biografie , voln? p?istupna na Google Books, strany 228-229.
  4. ↑ CHALOUPKA, David. Strhujici Honeggerova Johanka z Arku v Lyonu ? udalost, o ktere se mluvi. Opera plus [online]. 31. 1. 2017 [cit. 15. 1. 2023]. ISSN 1805-0433. Dostupne z: https://operaplus.cz/strhujici-honeggerova-johanka-arku-lyonu-udalost-ktere-se-mluvi/?pa=3

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Citovano z ? https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Enrico_Caruso&oldid=23951934 “