Dario Fo
Dario Fo v roce 2008
Rodne jmeno	Dario Luigi Angelo Fo
Narozeni	24. b?ezna 1926 Sangiano
Umrti	13. ?ijna 2016 (ve v?ku 90 let) Ospedale Luigi Sacco (Milano)
P?i?ina umrti	onemocn?ni dychaciho systemu
Misto poh?beni	Monumentalni h?bitov v Milan?
Povolani	divadelni re?iser, divadelni herec, scenarista , hudebni skladatel , dramatik , filmovy herec, ilustrator, mali? , basnik a scenograf
Stat	Italie Italie
Alma mater	Akademie krasnych um?ni Brera
?anr	komedie
Vyznamna dila	Archand?le nehraji biliar Mistero buffo Nahodna smrt anarchisty Nem??eme platit, nebudeme platit! Klakson, trumpety a u?klebky … vice na Wikidatech
Ocen?ni	Sonningova cena (1981) Nobelova cena za literaturu (1997) ?estny doktor Svobodne univerzity v Bruselu (2001) honorary citizen of Palermo ?ad za zasluhy o vzd?lani a kulturu Gabriely Mistral … vice na Wikidatech
Politicka p?islu?nost	Partito della Rifondazione Comunista
Man?el(ka)	Franca Rame (1954?2013)
D?ti	Jacopo Fo
P?ibuzni	Alessandro Fo ( stryc ) Laura Fo ( nete? ) Jaele Fo [1] (vnu?ka)
Podpis
oficialni stranka
multimedialni obsah na  Commons
Seznam d?l v  Soubornem katalogu ?R
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Dario Fo ( 24. b?ezna 1926 Sangiano ? 13. ?ijna 2016 Milan ) byl italsky satiricky dramatik, divadelni re?iser, skladatel a vytvarnik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1997 (nominovan byl u? v roce 1975 ). Vyu?ival metody commedie dell'arte a uzce spolupracoval se svou man?elkou Francou Rame .

Byl znamy svou politickou a spole?enskou satirou a levicovou politickou anga?ovanosti. Byl obdivovatelem Mao Ce-tunga a p?edstavitelem levicove organizace Soccorso Rosso Militante .

?ivotopis [ editovat | editovat zdroj ]

Rodinny p?vod [ editovat | editovat zdroj ]

Syn Felice a Pina Rotovych vyr?stal v intelektualnim prost?edi, v d?tstvi mu babi?ka vyprav?la bajky a povidky o cestovatelich a ?emeslnicich. Fo se jimi po leta nechava ve sve tvorb? inspirovat.

Para?utista armady Italske socialni republiky [ editovat | editovat zdroj ]

Za druhe sv?tove valky se nechal dobrovoln? naverbovat mezi para?utisty Italske socialni republiky . Fo mluvil o ?momentalni a nucene p?itomnosti na cvi?eni protileteckeho d?lest?electva“. ?ekl: ?Ja stoupenec italske socialni republiky? Nikdy jsem to nepopiral. Narodil jsem se v roce 26. V roce 43 mi bylo 17. Jakmile jsem m?l p?ile?itost, zb?hl jsem. Pak p?i?lo na?izeni k zabiti. Mohl jsem se ukazat, nebo ukryt ve ?vycarsku ^[2] a vysv?tlit, ?e dobrovolny vstup do armady byl kv?li tomu, aby otcovy protifa?isticke aktivity nebudily podez?eni.“

V rozsudku soudu ve Varese ze dne 15. unora 1979 stoji mj.: ?Je jiste, ?e Fo nosil uniformu republikanskych para?utist? v ?adach Battaglione Azzurro di Tradate. (…) Je jiste, ?e fa?istickych operaci ve Val Cannobina se u?astnili i para?utisti z Battaglione Azzurro di Tradate. (…) Neni ale jiste, nebo lepe ?e?eno je sporne, zda se jich u?astnil i Dario Fo.“

Foova minulost nasledn? vyvolala kritiku.

Um?lecky ?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

Kdy? dokon?il studia na Accademia di Belle Arti di Brera v  Milan? , za?al od roku 1950 pracovat pro rozhlas a televizi jako satiricky autor a herec.

24. ?ervna 1954 se Dario Fo v Milan? v bazilice svateho Ambro?e o?enil s here?kou a kolegyni Francou Rame . Pote se p?est?hoval do ?ima, kde v letech 1955 a? 1958 pracoval jako filmovy scenarista.

Stejn? jako jeho ?ena se zapojil do ?innosti organizace Soccorso Rosso Militante .

V letech 1958 a? 1968 Fo a jeho ?ena, kte?i mezitim zalo?ili spole?nost ?Compagnia Dario Fo ? Franca Rame“, p?ipravovali serii kratkych scenek pro variete televize RAI Canzonissima . Cenzura ale zasahovala tak ?asto, ?e man?ele opustili televizi a za?ali se v?novat divadlu . S kritickym postojem k tomu, co nazyval ?lesni divadlo“, za?al Fo vystupovat na jinych mistech, ne? je divadlo, jako jsou nam?sti, lidove domy nebo tovarny, kde nachazel r?zne divaky, p?edev?im z ?ad ni??ich t?id.

Mistero buffo, grammelot a narativni divadlo [ editovat | editovat zdroj ]

V roce  1968 zalo?il divadelni skupinu Nuova Scena (Nova scena) s cilem vratit se k lidovym ko?en?m divadla a jeho spole?enske hodnot?. V roce  1969 p?inesl Fo na scenu s velkym usp?chem Mistero buffo , kde jediny herec na jevi?ti recitoval bizarni p?epracovani starych text? v grammelotu. Grammelot je divadelni jazyk odvozeny od tradice commedie dell'arte slo?eny ze zvuk?, ktere napodobuji rytmus a intonanci skute?ne ?e?i. Fo vyu?il pad?tinu, ktera imitovala r?zne dialekty, kterymi se mluvi v  Padske ni?in? .

Mistero buffo stalo na po?atku ?anru, ktery se obvykle nazyva narativni divadlo a mezi jeho? vyznamne autory-herce pat?i Marco Paolini , Marco Baliani , Laura Curino (tzv. prvni generace, narozeni v padesatych letech) a Ascanio Celestini a Davide Enia (druha generace, narozeni v sedmdesatych letech). Fo?v odkaz lze nalezt i u komik?, jako je Paolo Rossi , a autor? jako Andrea Cosentino , kte?i p?inesli narativni divadlo do televizniho kabaretu.

V sedmdesatych letech se Fo dal dohromady s mimoparlamentnimi organizacemi a zalo?il spole?nost ?La Comune“, s ni? se s velkym zaujetim sna?il podporovat pouli?ni divadlo. V roce  1970 se komedii Morte accidentale di un anarchico vratil k fra?ce a politice. Toto dilo bylo evidentn? inspirovano smrti anarchisty Giuseppe Pinelliho, ale aby Fo se vyhnul cenzu?e, bylo oficialn? inspirovano obdobnym p?ipadem ze Spojenych stat? po?atku 20. stoleti.

P?ipad se odehrava v sidle centralni prokuratury v Milan?. Hlavni protagonista ?Blazen“ se ?asto vraci do Foova divadla, kdy? je pot?eba odhalit nep?ijemnou pravdu. Blazen p?ebira r?zne role (psychiatr, soudce, kapitan slu?by k identifikaci osob a biskup), pomoci nich? ukazuje v?echny nesrovnalosti oficialni verze, a ve snaze vytvo?it hodnov?rnou verzi se vyno?uji i dal?i vesele rozpory.

Fo se spolu se svou ?enou v teto dob? vratil do televize s cyklem nazvanym Il teatro Dario Fo (Divadlo Daria Fo). Tato serie vysilani pozd?ji p?inesla Nobelovu cenu , proto?e se ji diky masovosti televize dostalo v?t?iho ocen?ni ne? d?iv.

Mezi nejd?le?it?j?i tituly pat?i Mistero buffo , ktere otevira cyklus, Settimo: ruba un po' meno (v ?eskem p?ekladu: Nepokrade? ), Isabella, tre caravelle e un cacciaballe a Parliamo di donne . Serie, p?edev?im Mistero buffo , p?itahla pozornost Vatikanu , ktery podle slov kardinala Poletti reagoval hlavn? na zavadny jazyk, jen? se vyskytuje u slavne dvojice um?lc?.

Roku 1972 napsal divadelni hru Bum! Bum! Kdo je? Policie!

Osmdesata a devadesata leta [ editovat | editovat zdroj ]

Foovo divadlo je charakteristicke tim, ?e postihuje skute?nost i tematy, ktera jsou od sebe na prvni pohled vzdalena. Dal?i stalou sou?asti her je antiklerikalismus. Tyto dva prvky jsou patrne v komedii z roku  1989 Il papa e la strega , ktera je inspirovana schvalenim zakona o drogach, jen? m?l byt p?isny, ale m?l jen slabe d?sledky. Jako obvykle je zakladem fra?ka a ob?ti satiry je tu kratkozrakost, kterou prokazala vlada sepsanim zakona za podpory cirkve .

V roce  1992 bylo p?tiste vyro?i objeveni Ameriky a Fo ho p?evyprav?l svym zp?sobem v Johan Padan a la descoverta de le Americhe , kde chudak z provincie Bergamo pokou?ejici se uprchnout p?ed inkvizici utika z Benatek do ?pan?lska a po serii p?ihod do Ameriky. Tady Fo u?il uskoku nahodneho hrdiny, ktery hraje svou malou roli v p?ib?hu v?t?im ne? on. Komedie ma mnoho spole?nych bod? s Mistero buffo, take zde byl vyu?ivan zabavny padsko-benatsky grammelot , v n?m? je samotne sd?leni podano zabavnou formou bajky, ve ktere komik ukazuje sv?j nepok?iveny pohled na sv?t. Rovn?? v tomto p?ipad? byl na scen? sam Fo a hral v?echny postavy.

Po Nobelov? cen? [ editovat | editovat zdroj ]

V poslednich letech Foovo dilo pokra?ovalo dv?ma paralelnimi sm?ry, fra?kovitou komedii ( Il diavolo con le zinne , 1997) a monology vystav?nymi na modelu Mistero buffo (od Lu santo jullare Francesco z roku  1999 a? po Il tempio degli uomini liberi z roku  2004 ).

Nastup druhe Berlusconiho vlady ho znovu podnitil k ob?anskym a politickym dil?m, satirickym p?imo v??i Berlusconimu, od Ubu rois, Ubu bas po L'Anomalo Bicefalo , ktere napsal spolu se svou ?enou Francou Rame . L'Anomalo Bicefalo je komedie o soudnich, politickych a ekonomickych udalostech kolem byvaleho italskeho premiera Berlusconiho, do n?j? Fo vt?luje expremiera, ktery po nehod? ztratil pam?? a kteremu se poda?i znovu ji ziskat, kdy? p?izna pravdu o svych ?inech. Komedie nemohla byt po ur?itou vysilana v televizi kv?li ?alob? ministra Marcella Dell'Ultri, proto?e citovala n?ktere jeho soudni p?ipady.

V roce  2005 obdr?el Fo titul honoris causa na pa?i?ske univerzit? Sorbona , o rok pozd?ji se mu stejne pocty dostalo i od ?imske univerzity .

V lednu 2006 byl kandidatem na starostu Milana v primarkach st?edo-levicove strany L'Unione , v nich? skon?il druhy za Brunem Ferrantem s 23,1 % hlas?. Do naslednych milanskych komunalnich voleb tak ?el s vlastni kandidatkou; ta ziskala jen 2,12 % hlas?, ale i to sta?ilo ke zvoleni Daria Fo zastupitelem. O Foov? volebni kampani pojednava dokument Io non sono un moderato Andrey Nobileho .

Dne 13. ?ijna 2016 zem?el ve v?ku 90 let v Milan?. ^[3]

?eske p?eklady [ editovat | editovat zdroj ]

• Archand?le nehraji biliar ( Gli arcangeli non giocano al flipper , 1959; p?eklad Eva Bezd?kova, 1963)
• Isabella, t?i karavely a podfuka? ( Isabella, tre caravelle e un cacciaballe , 1963; p?eklad Zden?k Digrin a Jaroslava Bilkova, 1972)
  • zpracovano v roce 2022 v ?eskem rozhlasu jako rozhlasova hra . P?elo?ili Zden?k Digrin a Jaroslava Bilkova , pro rozhlas upravil a re?ii m?l Vit Vencl . Dramaturg Martin Veli?ek. Hrali: komenta? ( Petr Stach ), Kolumbus ( Ji?i Vyoralek ), Isabella ( Klara Oltova ), Ferdinand ( Vaclav Neu?il ), prvni rada ( Viktor Preiss ), druhy rada ( Kamil Halbich ), Quintanilla ( Luka? P?ikazky ), Jana ?ilena ( Eva Hacurova ), kpt. Pinzon (Robert Miklu?), Diego (Hanu? Bor), namo?nik (Ladislav Hampl), divka (Hana Marie Marou?kova) a mnich (Radovan Klu?ka).
• Nepokrade? ( Settimo: ruba un po' meno , 1964; p?eklad Eva Bure?ova-Ruxova)
• Mistero buffo ( Mistero buffo , 1969; p?eklad Alena Sv?tlikova, 1977 pro Divadlo na provazku )
• Otev?ene man?elstvi ( Coppia aperta quasi spalancata , 1983; p?eklad V?ra Vrbova)
• Jak byla Franti?ka cela une?ena ( Il ratto della Francesca , 1994; p?eklad Ji?i Mat?ji?ek, 2004)
• Svaty komediant Franti?ek ( Lu Santo jullare Francesco , 1997; p?eklad Marina Castiellova, 2001)
• Objeveni Ameriky Johanem Padanem ( Johan Padan a la descoverta de la Americhe , 1991; p?eklad Veronika Valentova, 2005 ? 2008)
• Prvni Je?i?k?v zazrak ( Il Primo miracolo di Gesu bambino , 1969 v ramci cyklu Mistero buffo ; p?eklad Veronika Valentova, 2005 ? 2008)
• Marcolfa ( La Marcolfa , 1958; p?eklad Matteo Difumato , 2008) ^[4]
• Alenka v ?i?i nediv? ( Alice nel paese senza meraviglie , 1997; p?eklad Kate?ina Bohadlova , 2010)

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Seznam italskych spisovatel?
• Italska literatura

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Dario Fo na Wikimedia Commons
• Seznam d?l v  Soubornem katalogu ?R , jejich? autorem nebo tematem je Dario Fo
• Katalog Aura-Pont ^{[ nedostupny zdroj ]} ? p?eklady z let 2005?2008