| ?
|
Pro Tebe ja v?era v noci hv?zd? dal jsem znameni: “vznes mou uctu k Tomu, z n?ho? m?si?ni za? prameni!”
Poklonim se, pravim: “Poctu tomu slunci dones mi, ktere ?arem zlato ?ini ze hrubeho kameni!”
Prsa svoje odhalil jsem, rany sve ja ukazal: “Zpravu nes Mu, ktery dychtiv krve v srdce mameni!”
Sem i onam obracim se, d?cko ? srdce uti?it. (Usne dit? na kolebce, jak jen kolebame ni.)
Mlekem napoj d?cko ? srdce, jeho pla?e zbav nas ji?, v m?ik jen?, jak m? bezmocnemu, stokrat's pomoh' rameni!
Mistem srdce m?sto spoje od po?atku do konce; s nim kdy srdce odlou?ene vyhnanstvi sve zam?ni?
Odml?im se, ale abych od ?ahy se uchranil, ?i?niku, ji? opij zcela oko touhy v plameni!
O bo?stvim hovo?ici, jen? pravd jsi z?itelnici, od mo?e, ohn? plna, jen? tvory umi? st?ici!
Jsi starcem star?im v?eho, jsi kralem bez rovneho. Duch veden rukou jeho se bidy vztah? z?ici.
Kdo m??e v tvor? roji se chlubit laskou tvoji? Svit lesku Tv?rc?v tvoji je krasu milujici.
Di?: “Jakou moci zvladam? Te lasce v ko?ist padam, chor laskou, touhou stradam, leka?i dob?e z?ici
Tva p?ize? pravi: “P?ijdi!”, tv?j hn?v zas pravi: “Vra? se!” Nam jednou zpravu u?i?, co spi? chce pravdu ?ici! O jen? jsi du?i slunce, z Tabrizu Pravdy Slunce, v tvem paprsku co pra?ek ? duch sladce hovo?ici!
|
“
|