Bitva u Navarina
konflikt : ?ecka osvobozenecka valka
Bitva u Navarina
Trvani	20. ?ijen 1827
Misto	Navarino, ?ecko
Sou?adnice	36°56′9″ s. ?. , 21°41′16″ v. d.
Vysledek	rozhodujici vit?zstvi spojene anglicko-francouzsko-ruske floty
Strany
Spojene kralovstvi Rusko Francie Osmanska ?i?e Osmanska ?i?e Egypt Tunisko
Velitele
Edward Codrington (kralovske lo?stvo, ?Modra“ eskadra), Henri de Rigny (namo?nictvo Francouzskeho kralovstvi), Lodewijk Heyden (carske ruske namo?nictvo) Ibrahim pa?a Amir Tahir pa?a (velici admiral) Moharram Bej Capitan Bej
Sila
10 ?adovych lodi, 10 fregat, 4 brigy, 2 ?kunery 3 ?adove lod?, 17 fregat, 30 d?lovych ?lun? (korvet), 28 brig, 5 ?kuner?, 5/6 oh?ovych lodi
Ztraty
181 mrtvych, 480 zran?nych 4109 mrtvych nebo zran?nych
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Namo?ni bitva u Navarina byla vybojovana 20. ?ijna 1827 b?hem ?ecke valky za nezavislost (1821?1832) v zatoce Navarino (sou?asny Pylos), na zapadnim pob?e?i Peloponeskeho poloostrova , v Jonskem mo?i . Kombinovane turecko - egyptske lo?stvo bylo zni?eno spojenym britskym , francouzskym a ruskym namo?nictvem . Bitva je pro historii d?le?ita jako posledni vyznamn?j?i namo?ni bitva vybojovana zcela pouze s plachetnimi lod?mi. Spojenecke lod? byly lepe vyzbrojene ne? jejich egyptsky a turecky oponent a jejich posadky byly lepe vycvi?eny, co? p?isp?lo k celkovemu vit?zstvi.

Ust?ednim faktorem, ktery urychlil zakro?eni t?i evropskych velmoci v ?eckem konfliktu, byly ruske ambice expandovat v ?ernomo?skem regionu na ukor tureckeho imperia a emocionalni podpora Ruska pro pravoslavne ?eky , kte?i se roku 1821 vzbou?ili proti turecke nadvlad?. Britska a rakouska diplomacie byla zam??ena na prevenci p?ed ruskym zasahem, nebo? vid?la podstatn?j?i geostrategickou hrozbu v ruskych zam?rech a doufala, ?e osmanska vlada potla?i povstani. Ale v roce 1825 nastoupil na tr?n car Mikula? I. , ktery p?ijal vice agresivni balkanskou politiku, co? p?inutilo Britanii k tomu, aby zasahla ze strachu, ?e ?ivelne Rusko rozlo?i osmanskou ?i?i a da vzniknout ruske hegemonii na Blizkem Vychod? . Francie se p?ipojila k t?mto dv?ma silam s tim, ?e tak bude obnovena jeji hlavni uloha v evropskych zale?itostech po jeji pora?ce v napoleonskych valkach . Vlady v?ech t?i zemi byly take pod intenzivnim tlakem jejich domaciho ve?ejneho min?ni, aby pomahali ?ek?m , zvla?t? po invazi tureckeho vazala Ibrahima pa?i z Egypta na Peloponesky poloostrov v roce 1825 a po zv?rstvech spachanych jeho silami na p?vodnim obyvatelstvu.

Mocnosti Londynskou smlouvou (1827) cht?li donutit tureckou vladu k tomu, aby ud?lila ?ecku autonomii uvnit? imperia a vyslaly namo?ni eskadry na vychod St?edozemniho mo?e k prosazeni jejich politiky. Namo?ni bitva u Navarina se odehrala spi?e ne??astnou nahodou, nebyla d?sledkem manevr? spojeneckeho vrchniho velitele, admirala Codringtona, ktery se spi?e zam??il na p?inuceni Ibrahima pa?i, aby se podrobil spojeneckym instrukcim. Potopeni turecke st?edozemni floty u?et?ilo nezralou ?eckou republiku od zhrouceni. Ale vy?adalo si to je?t? dal?i dva armadni zasahy, Ruskem ve form? rusko-turecke devate valky v letech 1828?1829 a francouzskou expedi?ni jednotku na Peloponesu , ktera donutila turecke sily ke sta?eni se z centralniho a ji?niho ?ecka a zabezpe?ila tak ?eckou nezavislost.

Londynska smlouva [ editovat | editovat zdroj ]

T?i mocnosti podepsaly Londynskou smlouvu 6. ?ervence 1827. Odkazujic na p?eru?eni obchodovani s Orientem , zp?sobene valkou a ospravedl?ujic tak zakro?eni, smlouva volala po okam?item p?im??i mezi val?icimi stranami. Ve skute?nosti po?adovala skon?eni tureckych armadnich operaci v ?ecku jen tehdy, pokud by Turci zvit?zili a upevnili sve postaveni. To take nabidlo spojenc?m zprost?edkovani v jednanich o kone?nem vypo?adani, ktere by nasledovalo po p?im??i. ^[1]

Smlouva vyzyvala Portu, aby ud?lila ?ecku autonomii, ale chapala ?ecko jako vazalsky stat, z?stavajici pod nadvladou Osmanske ?i?e , ktery bude platit ro?ni poplatek sultanovi . ^[2] Tim by bylo ?ecko postaveno do stejne ustavni pozice jako rumunska kni?ectvi ( Vala?sko a Moldavie ). Smlouva zarove? stanovila poplatky tak, aby byly odsouhlaseny ob?ma stranami a z?staly tak nastaveny nastalo. Toto m?lo vest k vyhnuti se situace panujici v kni?ectvi, kde poplatek byl prom?nny dle p?ikazu Porty a stal se tak drtivym b?emenem, ktere dr?elo po dv? stoleti ob? zem? v chudob?. A tajna klauzule v dohod? uvad?la, ?e pokud Porta nep?ijme do m?sice p?im??i, ka?da ze stran smlouvy vy?le sveho konzula do Nafplia , hlavniho m?sta ?ecke republiky a tim poskytne de facto uznani povstalecke vlad?, co? do te doby ?adna mocnost neu?inila. ^[3]

Stejna klauzule opravnila signata?e ve vzajemne shod? instruovat sve namo?ni velitele ve St?edomo?i k p?ijeti v?ech opat?eni, ktere budou okolnosti vy?adovat (to jest v?etn? vojenske akce) k prosazeni po?adavku spojenc?, pokud by Turci selhali a nevyhov?li v danem ?asovem limitu dane vyzv?. Nicmen? tato klauzule zarove? dodavala, aby se spojene?ti velitele dr?eli v konfliktu stranou. ^[4]

Smlouva byla v tomto protikladny dokument, odra?ejici protich?dne priority signata??, kdy Rusko po?adovalo tvrd?i postup proti Turk?m ne? zbyvajici spojenci. Volala po vyjednani dohody, ale s ji? p?edur?enym kone?nym vysledkem z t?chto jednani. Nabizela zprost?edkovani, ale hrozila pou?itim sily. Schvalila do budoucna u?iti sily, ale zakazala zapojeni do probihajicich vale?nych akci. P?edev?im, a?koli to bylo vyjad?ene neutralnim jazykem, ve skute?nosti byla preferovana ?ecka pozice. Kriticky bod je v tom, ?e zavazala evropske sily k ozbrojene intervenci a u?inn? zaru?ila usp??ny vysledek pro ?ecke povstani. Byla podepsan prav? v?as, nebo? jeji architekt Canning zem?el v kancela?i jen o n?kolik tydn? pozd?ji.

P?edehra [ editovat | editovat zdroj ]

Dne 20. srpna 1827 britsky namo?ni vrchni velitel v St?edomo?i (tj. velitel ?Modre“ floty), viceadmiral Sir Edward Codrington (1770?1851), veteran se 44 roky zku?enosti na mo?i a oblibeny hrdina diky sve u?asti v bitv? u Trafalgaru , dostal vladni instrukce tykajici se prosazovani smlouvy. Pro takovy ukol, ktery vy?adoval velky takt, nebyl nikdo men? vhodny ne? Codrington. Slou?il v kralovskem lo?stvu od 13 let jako lodni podd?stojnik a vypracoval se nahoru pouze diky svym vlastnostem a state?nosti. Impulzivni bojovny namo?nik, ktery zcela postradal diplomatickou obratnost, kvalitu, kterou pohrdal a posm??n? p?ipsal svemu francouzskemu prot?j?ku, admiralu H. de Rigny. Take sympatizoval s ?eckou v?ci, maje spojeni s londynskym filhelenskym vyborem. ^[5]

Instrukce zn?ly uzav?it a prosadit p?im??i na obou stranach a zamezit proudu posil a dodavek z Male Asie a Egypta pro turecke sily v ?ecku . Silu m?l pou?it pouze jako posledni vychodisko z nouze. ^[6]

29. srpna, kdy? Porta formaln? odmitla Londynskou smlouvu, do?lo k odeslani spojeneckych zastupc? do Nafplia . ?ecka prozatimni vlada p?ijala p?im??i 2. za?i. To uvolnilo Codringtona k soust?ed?ni se k natlaku na tureckou stranu. ^[7] Zaliv Navarino je velky p?irodni p?istav na zapadnim pob?e?i Messenia (jz. Pelopones ). Je p?ibli?n? 5 km dlouhy (mezi vyb??ky) a 3 km ?iroky. Je chran?n p?ed ?irym mo?em dlouhym, uzkym ostr?vkem (Sphacteria). Tento ostr?vek zanechava dva vstupy do zalivu. Severni je kv?li pis?in? velmi uzky a m?lky, 100 m ?iroky a jen 1 m hluboky, nesplavny pro velke lod?. Ji?ni je mnohem ?ir?i, 1500 m, s efektivni pasa?i 1000 m ?i?ky kv?li skalam. Ji?ni vstup byl v te dob? hlidan tureckou pevnosti v Navarinu (Pylos). B?hem ?ecke vzpoury byl zaliv u?ivan tureckym lo?stvem jak zakladna hlavni ?innosti na Peloponesu .

Velka turecko - egyptska flota , ktera byla varovana Brity a Francouzi , aby se vyhybala ?ecku , odplula z Alexandrie 5. srpna 1827 a spojila se s dal?i turecko-egyptskou jednotkou v Navarinu 8. za?i. ^[8] Jako odezva p?iplul k Navarinu Codrington se svoji flotou 12. za?i. P?i jednani 25. za?i Ibrahim pa?a a turecky admiral dali slovni slib, ?e zastavi ofenzivni operace na sou?i i na mo?i. ^[9] Po t?chto jednanich Codrington odplul na blizky ostrov Zante ( Zakynthos ), kontrolovany Brity a zanechal fregaty mimo Navarino, aby sledovaly tureckou flotu.

Ale Turci brzy dojednani poru?ili. Ibrahim byl pobou?eny tim, ?e zatimco se o?ekaval jeho povel k zastaveni palby, Codrington zdanliv? dovolil ?ek?m pokra?ovat v armadnich operacich, p?i kterych by nenarazili na ?adnou p?eka?ku. ?ekove pod britskym velenim uto?ili na vstup do strategicky ?ivotn? d?le?iteho Korintskeho zalivu. Jejich armada oblehla turecky p?istav Patras , zatimco Cochrane organizoval vzpouru za tureckymi liniemi v Epiru . Na mo?i Hastingsova parni vale?na lo? Karteria v noci z 29. na 30. za?i vyplula na odva?nou no?ni plavbu u Itea na severnim pob?e?i zalivu, tisn?na deviti tureckymi d?lovymi ?luny. Problem pro Codringtona byl v tom, ?e tito d?stojnici p?sobili na vlastni p?st, velkou m?rou ignorujice ?asto protikladne sm?rnice jejich zam?stnavatele, ?ecke prozatimni vlady. Proto?e apelovat u vlady by bylo neu?inne, Codrington poslal pomocniky p?imo k britskym velitel?m s po?adavkem na zastaveni operaci, ale s malym vysledkem. ^[10]

Po marnem protestu u Codringtona se Ibrahim rozhodl jednat. 1. ?ijna vyslal namo?ni flotu k posileni pevnosti Patras . Eskadra byla zachycena Codringtonovou flotou a p?inucena vratit se do Navarina, sledovana Codringtonem. Ibrahim to znovu zkusil v noci z 3. na 4. ?ijna, tentokrat velel eskad?e osobn?. Vyu?il tmy a poda?ilo se mu nepozorovan? proklouznout kolem britskych hlidkujicich plavidel, ale nemohl pokra?ovat dal pro silny protivitr. Jeho flota byla donucena zakotvit v zav?t?i mysu Papas a tam p?e?kat bou?i. To dalo Codringtonovi ?as dohonit tureckou flotu a britska flota, po celem dni boje s v?trem, dorazila k mysu Papas ve?er 4. ?ijna. Codrington vypalil serie varovnych vyst?el? a Ibrahim se neochotn? rozhodl vratit. ^[11] Mezitim na sou?i pokra?ovala Ibrahimova taktika spalene zem?. Ohn? z ho?icich vesnic a poli byly z?eteln? viditelne z alian?nich lodi na volnem mo?i. A Britove na pevnin? hlasili, ?e obyvatelstvo Messenia je t?sn? p?ed hromadnou smrti hladem. ^[12]

13. ?ijna se Codrington spojil mimo Navarino se svou spojeneckou podporou, francouzskou eskadrou pod vedenim De Rignyho a ruskou flotou pod velenim L. Heydna. 18. ?ijna, po marnych pokusech o kontakt s Ibrahimem pa?ou, Codrington po porad? se spojeneckymi veliteli p?ijal osudove rozhodnuti vplout do zalivu a zakotvit sve lodi u turecko-egyptske floty. Bylo tak rozhodnuto, nebo? se bli?ila zima, kdy bylo neproveditelne efektivn? blokovat Navarino a aby bylo ochran?no obyvatelstvo Peloponesu . ^[13] A?koli ?lo o vysoce provokativni akt, Codrington tvrdil, ?e tam nebyl ?adny zam?r vyprovokovat bitvu, ale ?lo o demonstraci sily, ktera by Turky p?im?la respektovat p?im??i a upustit od krutosti proti civilnimu obyvatelstvu. ^[14]

Pom?r sil obou flot [ editovat | editovat zdroj ]

Spojenci [ editovat | editovat zdroj ]

Spojenecka flota v teto dob? disponovala je?t? v podstat? stejnou technologii jako b?hem napoleonskych valek : plachetni lodi s nepance?ovanymi d?ev?nymi trupy a zep?edu nabijena d?la s hladkou hlavni. Namo?nictvo , zejmena britske , ignorovalo nove technologie, ktere byly zavedeny a? po roce 1850: parni pohon, pance?ovane trupy, zezadu nabijena d?la a vybu?ne granaty. V?echno toto bylo ji? v roce 1827 vynalezeno a k dispozici, ale vyu?iti pro namo?ni valku se setkalo se svehlavym odporem star?ich namo?nich kadr?. Slovy jednoho u?ence: ?Velci admiralove 18. stoleti by nem?li problem kdykoli p?evzit veleni namisto Codringtona.“ ^[15] Britske lo?stvo nepou?ivalo do roku 1840 parni pohon u vale?nych lodi. Ironicky, mlade lo?stvo ?eckych povstalc? bylo daleko p?ed polem: m?lo k dispozici malou vale?nou lo?, jeji? lopatky pohan?la parni energie (a take plachty) ? jmenovala se Karteria . Do slu?by vstoupila v roce 1826, byla to prvni vale?na lo? s parnim pohonem v historii. ^[16]

Nicmen? i tak bylo na lodich britskeho kralovskeho namo?nictva vid?t ur?ite zlep?eni. Vy?azeny byly lod? s trojitymi zbra?ovymi palubami, jakou byla Nelsonova slavna HMS Victory . Troj?ade lodi byly shledany p?ili? nestabilni a obti?n? manevrovatelne. Nyni byla standardni bitevni lodi dvou?ada lo? t?idy Canopus se 74?84 d?ly, zalo?ena na usp??nem francouzskem designu ?74“. Navic byly zvy?eny kalibry d?l . Bitevni lodi napoleonske ery t?idy Fame byly vybaveny 32libernimi d?ly na hlavni d?love palub? , 18libernimi d?ly na horni palub? a 9?12libernimi d?ly na nastavbach (ubytovaci paluba a p?i?ova nastavba). V dob? bitvy m?la v?t?ina d?l ra?i 24?32 liber, v?etn? n?kolika impozantnich 68libernich kratkych lodnich d?l na nastavbach. Fregaty m?ly bu? jednu nebo dv? d?love paluby s 50?60 d?ly (zname jako velke fregaty) nebo jedinou palubu s 24?44 d?ly. ^[15]

Ov?em v?t?ina spojeneckych lodi byly je?t? veteranske stare harcovnice z napoleonskych dob (nap?iklad HMS Albion ). Jedina bitevni lo? t?idy Canopus byla Codringtonova vlajkova lo? HMS Asia (spu?t?na na vodu 1824), a?koli Janov (zabavena francouzska ?74“) byla take zavedena do slu?by po napoleonskych valkach (1816). Ve francouzske eskad?e se De Rigny tak zd?sil stavem 3 bitevnich lodi, ktere mu byly dany pod jeho veleni, ?e se rozhodl dr?et se na sve vlajkove lodi, moderni fregat? Sirene . ^[17]

Turecka flota [ editovat | editovat zdroj ]

Celkov? m?li u Navarina spojenci 22 lodi s 1258 d?ly proti tureckym 78 lodim s 2180 d?ly (?isla nezahrnuji men?i lodi a plamenometne lodi). ^[18] Samotna ?isla v?ak maskuji hlavni vyhody spojenc? v typech lodi, jejich vyzbroji a kvalit? posadek. Spojenecke lodi mohly st?ilet ?ast?ji, siln?j?imi naboji i p?esn?ji ne? jejich turecke prot?j?ky.

Spojenci m?li zna?nou p?evahu v prvnim sledu bojovych lodi: 10 bitevnich lodi proti tureckym t?em. Tato vyhoda byla jen ?aste?n? kompenzovana tureckymi 7 dvou?adymi fregatami proti jedine spojenecke lodi tohoto druhu. P?eva?na v?t?ina turecko-egyptske floty byly men?i lodi ? 58 d?lovych ?lun? a brig ? ktere byly malo pou?itelne proti spojeneckymi t??kym vaham: m?ly mnohem men?i palebnou silu a jejich paluby byly ni??i, tak?e mohly byt snadno palbou protivnika zbaveny st????. Navic byla na turecko-egyptskych lodich rozmist?na d?la men?iho kalibru ne? u spojenc? (?asto to byly zbran? vy?azene spojenci pote, co do?lo k vylep?eni jejich d?l). V?t?ina spojeneckych posadek ziskala rozsahle bojove zku?enosti v napoleonskych valkach , ktere skon?ily o 12 rok? d?ive a namo?nici byli slu?ebn? profesionalove. Na rozdil od nich m?ly turecke posadky bojovou zku?enost jen proti ?eckemu povstaleckemu namo?nictvu, ktere, a?koli bylo state?ne a usp??ne, nebylo v ni?em podobne namo?nictvu evropskych mocnosti. V mnoha p?ipadech tvo?ily turecke posadky mu?i slou?ici z donuceni. Jedna turecka posadka byla dokonce nalezena p?ipoutana k jejich mist?m (v?zni, ?e?ti v?zni nebo dal?i nedobrovolni rekruti). ^[19]

Egyptsky kontingent byl nejv?t?i a nejlepe vybavenou ?asti turecke floty v Navarinu. Byl vycvi?en francouzskymi d?stojniky pod hlavnim velenim kapitana J.-M. Letelliera. Tito d?stojnici p?sobili jako ?stinovi kapitani“ velkych egyptskych lodi, ka?dy z nich m?l dozor nad jmenovanym egyptskym kapitanem. Den p?ed bitvou De Rigny p?esv?d?il tyto d?stojniky, aby se vyst?ihali mo?nosti bojovat proti jejich vlastnimu lo?stvu (byli p?esunuti na rakouskou brigu , ktera kotvila v zalivu, ktera byla zdanliv? neutralni, ve skute?nosti poskytovala logistickou podporu osmanskym operacim). Letellier samotny byl nemocny a bitvy se neu?astnil. Tim byli Egyp?ane zbaveni zku?eneho veleni.

Pro spojence byly pravd?podobn? nejnebezpe?n?j?i zbrani turecke plamenometne lodi. Tyto ?posadkou nepo?etne bitevni lodi“ byly dlouho pou?ivany ?eckymi rebely s devastujicim u?inkem proti Turk?m, kte?i se je pote nau?ili take pou?ivat p?es tvrde zku?enosti s nimi. ^[20] Plamenometne lodi byly rozestaveny na k?idlech turecke formace a mohly, pokud by byly efektivn? nasazeny, zp?sobit vy?azeni spojeneckych lodi, koncentrovanych v uzav?enem prostoru, zvla?t? kdy? spojenecke posadky nem?li ?adnou zku?enost s timto druhem vedeni valky. Nebezpe?i bylo realn? demonstrovane v po?ate?ni fazi bitvy, kdy francouzska bitevni lo? Scipion t?sn? unikla svemu zni?eni plamenometnou lodi. ^[21]

Turci ovladali take pob?e?ni baterie na ka?de stran? hlavniho vstupu do zalivu, v pevnosti Navarino a na ji?nim cipu ostrova Sphacteria. Tyto pevnosti mohly va?n? zdr?et vstup spojenc? do zatoky, ale Codrington si byl z?ejm? jist, ?e Turci by neza?ali jako prvni otev?enou valku. (Nebo, v alternativnim vykladu, doufal, ?e by to byla omluva pro zni?eni turecke floty).

Strategie [ editovat | editovat zdroj ]

Turecka flota m?la vypracovany obranny plan, ktery navrhl Letellier, v ramci n?ho? byla zakotvena ve formaci tvaru podkovy, ve t?ech ?adach, ktere se tahly od pevnosti Navarino k ji?nimu cipu ostrova Sphacteria, kde byly rozmist?ny turecke pob?e?ni baterie. Prvni linie se skladala z t??kych lodi, bitevnich lodi a velkych fregat , druhou ?adu tvo?ily zbyvajici fregaty a v?t?i d?love ?luny , ve t?eti ?ad? byly zbyvajici men?i lodi. My?lenka spo?ivala v tom, ?e men?i lodi mohly st?ilet mezerami mezi velkymi lod?mi, ktere by je zarove? chranily p?ed utokem spojenc?. Na konci podkovy byly rozmist?ny d?love ?luny a plamenometne lodi. ^[22] Druhe uvedene mohly byt vle?eny malymi ?luny na pozice kryte men?imi korvetami a pob?e?nimi bateriemi. ^{[23] [24]}

Spojenecky zam?r byl zakotvit na volne vod? uvnit? podkovy. Codringtonova flota by zaujala ?elni pozici sm?rem ke st?edu turecke linie, francouzska a ruska flota by ?elily Turk?m na levem a pravem k?idle v tomto po?adi. Francouzska pozice v linii byla vyslovn? ur?ena tak, aby mohla ?elit egyptske flot?, ktera byla vycvi?ena Francouzi a ktera mohla byt neochotna k boji proti egyptskemu nejbli??imu evropskemu spojenci. ^[25] V konven?ni namo?ni doktrin? by Codrington?v plan m?l byt pova?ovan za nep?ijatelne riziko, jako by vyzval nep?itele k tomu, aby zkusili spojence obkli?it. ^[26] Nadto, p?i p?evladajicim jihozapadnim v?tru, ktery vanul p?imo proti vstupu do zatoky, riskoval, ?e uvizne a nebude schopen vyprostit svou flotu, pokud to bude nezbytn? nutne. P?ijeti tohoto vysoce rizikoveho planu ukazuje totalni d?v?ru spojeneckych velitel? v taktickou nad?azenost jejich lodi.

Bitva [ editovat | editovat zdroj ]

V 13.30 hod 20. ?ijna 1827, mimo vjezd do zalivu Navarino, signalizoval Codrington spojenecke flot?: ?P?IPRAVTE SE NA AKCI“ a spojeneckym posadkam byla vyhla?ena pohotovost u zbrani. ^[27] D?love zaklopky z?staly nap?l otev?eny, ale spojene?ti kapitani dostali p?isny rozkaz, aby zahajili palbu pouze v p?ipad? p?imeho napadeni. V 14.00 se spojenecke vale?ne lod? , pod vedenim Codringtonovy Asie , za?aly ?adit v zalivu u ji?niho vjezdu do dvou ?ad, Britove nasledovani Francouzi na pravoboku (jihovychod, nejbli?e k Navarinu) a Rusove v jedne ?ad? k p?istavu, ale mirn? za Francouzi. Nedo?lo k ?adnemu pokusu jim zabranit ve vjezdu od tureckych pob?e?nich baterii nebo d?lovych ?lun? , ktere byly vyslany k vjezdu do zalivu. Codrington dostal zpravu od Ibrahima pa?i, ktera uvad?la, ?e od n?ho nedostali povoleni ke vstupu do zalivu a ktera po?adovala sta?eni spojenecke floty. Codrington odmitl Ibrahimovu namitku a odpov?d?l, ?e p?ijel rozkazy vydavat, ne je p?ijimat. Varoval Turky , ?e pokud by na spojence zahajili palbu, m??e byt jejich flota zni?ena. ^{[27] [28]}

Kdy? jeho vlajkova lo? spustila kotvu uprost?ed turecke linie, Codrington objednal na palubu dechovou kapelu, aby zd?raznil sve mirove zam?ry. Do 14.15 hod t?i britske bitevni lodi zakotvily na ur?enych pozicich. ^[29] Mezitim, jak se spojenecke lodi p?esunovaly na pozice, podel tureckych linii zn?ly trubky do bojovych postaveni. Tureckym posadkam oznamovaly, ?e do?lo k nenadalemu vet?eni se na jejich zakladnu.

V tomto bod?, p?i vstupu, vypukla bitva. Codrington tvrdil, ?e nep?atelske akce zapo?ali Turci. K propuknuti bitvy, shodn? dle spojeneckych zdroj?, do?lo nasledujicim zp?sobem:

U vstupu do zalivu kapitan Thomas Fellowes na fregat? Dartmouth zevrubn? sledoval se ?esti men?imi lo?mi (2 brigy a 4 ?kunery ) skupinu tureckych d?lovych ?lun? a plamenometnych lodi na levem boku turecke linie. Jak spojenecke lod? pokra?ovaly v posunu do zalivu, Fellowes zpozoroval tureckou posadku, ktera p?ipravovala plamenometnou lo? a vyslal k ni lo? s p?ikazem, aby upustili od akce. Turci za?ali na tuto lo? st?ilet. Fellowes poslal kutr , aby odvlekl plamenometnou lo? do bezpe?ne vzdalenosti, ale Turci st?ileli i na kutr a zp?sobili ztraty na ?ivotech mezi jeho posadkou. Fellowes zahajil palbu z mu?ket na posadku plamenometne lodi, aby kryl sve mu?e na kutru. V tomto okam?iku francouzska vlajkova lo? Sirene , ktera prav? vplouvala do zatoky na konci britsko-francouzske linie, zahajila palbu z ru?nic na podporu Dartmouthu. Nato jeden z tureckych d?lovych ?lun? za?al palit z d?l na Sirene . Tato ?et?zova reakce se roz?i?ila podel cele linie, tak?e b?hem kratke doby byla bitva v plnem proudu. ^[30]

Za?ala tak d?ive, ne? spojenci kompletn? dokon?ili sve rozmist?ni. Ve skute?nosti se to ukazalo jako takticka vyhoda, proto?e n?ktere spojenecke lodi nebyly zakotveny a mohly proto manevrovat rychleji. Nicmen? v?t?ina lodi bojovala zakotvena. Tim byl p?irozen? dan velmi maly prostor pro manevrovani, krom? mo?nosti m?nit postaveni lodi ta?enim po kotevnich ?et?zech. ^[31] P?i vzajemne st?elb? na velmi malou vzdalenost, kdy byla rozhodujici vy??i palebna sila spolu s konstrukci a stavbou d?l spojenc?, byl st?et ve v?t?in? p?ipad? pro turecke lodi kritickou situaci.

Bojova ?innost m??e byt shrnuta timto zp?sobem: 1. Francouzska bitevni lo? Scipion (80 d?l), za De Rignyho Sirene (60 d?l), se dostala ihned pod intenzivni utok kombinaci egyptskych fregat na obou stranach, pob?e?ni baterie a plamenometne lodi. Ta posledni se ji stala malem osudnou. Plamenometna lo? zablokovala Scipiona ?elenem, zapalila p?i?ovou plachtu a ohe? se za?al ?i?it na horni d?lovou palubu . Mu?i z posadky se za?ali vrhat do ohn?, aby p?ede?li jeho roz?i?eni k muni?nimu skladu, a to i za cenu stra?nych popalenin. P?esto v?ak stale pokra?ovali i ve st?elb? na uto?niky. Scipion byl u?et?en zkazy za pomoci jeji sesterske lodi Trident (74), ktere se poda?ilo p?ipojit vle?ne lano k plamenometne lodi a za asistence Dartmoutha a dvou dal?ich britskych lodi ji odtahly pry?. ^[21]

2. De Rignyho Sirene svedla dlouhy souboj s 64d?lovou fregatou Ihsania , ktera nakonec vybuchla. Sirene utrp?la zna?ne ztraty na ?ivotech a byla po?kozena. S podporou Tridentu a Scipiona pak bombardovala pevnost Navarino a nakonec uml?ela jeji pob?e?ni baterie. ^[32]

3. Kapitan francouzske bitevni lodi Breslau (84), De la Bretonniere, pote, co vid?l, ?e De Rigny ji? nepot?ebuje dal?i podporu, se z vlastni iniciativy odd?lil od francouzske formace a plul do st?edu zalivu, ke styku britskych a ruskych linii, aby posilil britskou bitevni lo? Albion (74) a ruskou bitevni lo? Azov (80), ktere m?ly ob? napilno. Albion byl sou?asn? pod palbou v?ech t?i tureckych bitevnich lodi . Na?t?sti pro ni nep?atelska d?lost?elba byla neobratna. Zasah lodi Breslau , jak pozd?ji uznal kapitan Albionu , ho u?et?il od zni?eni. Breslau pak postupn? hrala hlavni ulohu ve zni?eni vlajkove lodi Ghiuh Rewan (84) tureckeho admirala Tahir pa?i a p?inejmen?im 4 fregat . ^[33]

4. Codringtonova Asia (84) kotvila mezi vlajkovou lodi Fahti Bahri (74) tureckeho admirala, Capitan beje a egyptskou fregatou Guerriere (60) Moharrama beje. Capitan bej zahajil palbu, ale Moharram bey vzkazal Codringtonovi, ?e ho nehodla napadnout. To umo?nilo Asii soust?edit palbu na Fahti Bahri , ktera byla v bidnem stavu a nedostate?n? obsazena posadkou. Smrtici palba z Asie ji brzy vy?adila. Codrington pak poslal tlumo?nika, ?eka P. Mikelise k rozhovoru s Moharram bejem, ale Mikelis byl zast?elen p?i nalod?ni. Guerriere zahajila palbu, ale b?hem 20 minut se zm?nila v ho?ici vrak pod soust?ed?nou palbou Asie a Azova . ^[34] Asie ov?em utrp?la va?ne ztraty na ?ivotech a po?kozeni kv?li koncentrovane t??ke palb? z men?ich tureckych lodi ve druhe a t?eti linii turecke formace. Jak Letellier planoval, tyto lodi st?ilely p?es mezery v prvni linii. Codrington take v??il, ?e Asie dostala va?ne zasahy omylem od sesterske lodi Genoa . ^[35]

5. Rusove pod Heydenovym vedenim byli posledni, kte?i zaujali planovane pozice na pravem konci tureckeho ?srpu“, tyto v?ak byly nejvice exponovane. Boj v tomto sektoru byl vice intenzivn?j?i ne? jinde. Azov potopil nebo vy?adil 3 velke fregaty a d?lovy ?lun , ale dostal 153 zasah?, n?ktere i pod ?arou ponoru. ^[36]

6. Britske fregaty Armide a Talbot m?ly p?vodn? ?elit fregatam na tureckem pravem k?idle a pob?e?ni baterii na ostrov?, stejn? jako dal?i dv? fregaty, ktere byly pry? a dorazily pozd?ji. Byly u?et?eny zni?eni p?ijezdem ruskych fregat. ^[37]

7. Britske a francouzske male lodi ( brigy a ?kunery Alcyone a Daphen ), pod celkovym velenim fregaty Dartmouth byly p?id?leny k zasadnimu ukolu, ochran? p?ed utoky plamenometnych lodi. Jejich usp?ch byl dokonaly: nehled? na po?ate?ni utok plamenometnou lodi na Scipion , ani jedina plamenometna lo? neude?ila na cil b?hem bitvy. ?ada malych lodi z?stala odkazana sama na sebe a utrp?la velke ztraty na ?ivotech v pom?ru k bitevnim lodim. ^[38]

Asi v polovin? bitvy (p?ibli?n? v 16:00 hod) byly v?echny 3 turecke bitevni lodi a v?t?ina velkych fregat prvni linie vy?azeny. Tim byla spousta men?ich lodi ve druhe a t?eti linii vydana na pospas spojeneckym bitevnim lodim, ktere byly je?t? v?echny bojeschopne. B?hem pozd?j?iho masakru se Codrington dvakrat pokusil sjednat zastaveni palby, ale jeho signaly byly bu? neviditelne kv?li silnemu kou?i, nebo ignorovane v zapalu bitvy. ^[39] B?hem nasledujicich dvou hodin byla prakticky cela turecka flota zni?ena, navzdory mimo?adne state?nosti tureckych posadek, co? bylo ocen?no i Codringtonem v jeho depe?ich. T?i ?tvrtiny lodi byly potopeny: mnoho z nich, zbaveno st????, ale je?t? na vod? a opravitelnych, bylo vyhozeno do vzduchu nebo je zapalila vlastni posadka d?ive, ne? by mohly padnout do rukou spojenc?. ^[40]

Toto p?isp?lo k velkemu po?tu tureckych a egyptskych ob?ti, mnoho lidi tak bylo uv?zn?no v ho?icich nebo vybuchujicich lodich. N?kte?i lide z posadky, jak ji? bylo d?ive zmin?no, byli p?ipoutani ke svym mist?m. Turecke ob?ti, udane Codringtonovi od Letelliera byly nasledujici: 3000 zabitych a 1109 zran?nych, a?koli Codrington tvrdil, ?e to bylo spi?e obracen?. Z cele turecko-egyptske floty 78 lodi zbylo na konci bitvy 8 lodi schopnych plavby: 1 bitevni lo? bez st????, 2 fregaty a 5 d?lovych ?lun?.

Spojenecke ob?ti, udane Codringtonem, byly 181 mrtvych a 480 zran?nych (v?etn? Codringtonova nejmlad?iho syna, lodniho podd?stojnika H. Codringtona, ktery slou?il na Asii pod svym otcem a byl t??ce ran?n, ale pln? se uzdravil). ^[41] N?kolik spojeneckych lodi bylo va?n? po?kozeno: 3 ruske bitevni lodi Azov , Gangut a Iezekiil byl vy?azeny. T?i britske bitevni lodi musely byt vyslany do Anglie na opravy. ^[42] Ve skute?nosti, p?es ne?etrne zachazeni se v?emi bitevnimi lod?mi, tyto vydr?ely i nebezpe?i od explodujicich lodi a bylo zazrakem, ?e ?adna ze spojeneckych lodi nebyla potopena.

Jakmile za setm?ni utichly zbran? v zalivu Navarino, zprava o vysledku se rozeb?hla p?es Pelopones do zbytku ?ecka . Od vesnice k vesnici za?aly v noci nep?etr?it? vyzvan?t kostelni zvony. Lide se sbihali na navsich, aby byli uvitani novinkou, ?e turecky sultan a jeho nenavid?ny vazal Ibrahim pa?a ji? nevladnou st?edomo?skou flotou. V pob?e?ni zemi, jakou bylo ?ecko, byl d?sledek evidentni: timto byl u?et?en nezraly ?ecky stat. Propukla nespoutana radost a trvala celou noc a dal?i nasledujici dny. Na vrcholech Peloponesu a hory Parnas v centralnim ?ecku zaplaly obrovske vatry. ^[43] Oslavy probihaly dokonce i na okupovanych uzemich, ?im? byly demoralizovany turecke pevnosti, jejich? posadky vyvijely jen male usili, aby tomu p?ede?ly.

Nasledky [ editovat | editovat zdroj ]

Navzdory oslavam m?l sultan k dispozici celkov? kolem 40 000 vojak? v centralnim a ji?nim ?ecku , rozmist?nych v silnych pevnostech . Kone?ne osvobozeni ?ecka bylo je?t? vzdalene, leda?e by Porta byla naklon?na p?ijeti Londynske smlouvy.

Sultan si nicmen? pora?ku v ?ecku nep?ipou?t?l. Naopak, jeho odpov?di na Navarinskou pohromu byl zvy?eny risk, vedouci k rozhodnuti vy?e?it sporne otazky (zejmena s Ruskem ) na bitevnim poli. N?kolik tydn? po bitv? symbolickym gestem vyhlasil jako kalif v?ech muslim? d?ihad (svatou valku) proti evropskym mocnostem. Konkretn? pak uzav?el Bospor pro mezinarodni dopravu, ?im? ur?it? vyprovokoval Rusko , jeho? cely ?ernomo?sky obchod musel projit touto u?inou. Take odvolal umluvu z Akkermanu , podepsanou s Ruskem o rok d?ive.

Sultan take p?ikazal svemu vazalovi Muhammad Alimu neustoupit se svou armadou z Peloponesu . Ale spojenci poslani vyslanci do Alexandrie vyslovili po?adavek, aby egyptsky vladce sva vojska stahl. Muhammad Alia tak m?l dilema. Na jedne stran?, jako zku?eny statnik, v?d?l, ?e evropskymi silami podporovana ?ecka nezavislost je pro n?ho na Peloponesu ztracenou hrou. Na druhe nebyl ochotny k situaci, aby se na n?ho hled?lo jako na zradce absolutniho vlada?e, zvla?t? v dob?, kdy byl vyhla?en d?ihad, co? by vedlo k poni?eni jeho syna Ibrahima a vedlo by k jeho vynucenemu odvolani. ^[44] Tak za?al hrat o ?as, poutal spojence v dlouhych bezvychodnych vyjednavanich s nad?ji, ?e sultan by sam mohl dosp?t k dohod? ke spojenci, ?im? by mohl zachranit presti? syna Ibrahima a zabranit jeho odchodu.

Jakakoli ?ance na vyjednani dohody v?ak zmizela s ruskym dlouho o?ekavanym vyhla?enim valky Port? v dubnu 1828, kterym za?ala 11. rusko-turecka valka (1828?1829) a signalizovanym finalnim selhanim britske diplomacie. Za p?itomnosti samotneho cara jako jmenovaneho velitele armady (skute?ne veleni bylo v rukou veterana, v N?mecku narozeneho profesionalniho vojaka Petra Wittgensteina ) ruska armada o sile 100 000 lidi, podporovana ?ernomo?skou flotou, smetla turecke sily v rumunskych kni?ectvich, p?ekro?ila Dunaj a oblehla Silistru , Varnu a ?umlu, kli?ove pevnosti dr?ene Turky v Rumelii ( Bulharsko ). Navzdory zna?nym ruskym usp?ch?m na sou?i i a mo?i (v?etn? obsazeni velmi d?le?iteho namo?niho p?istavu Varna ), ta?eni v roce 1828 skon?ilo bez vyrazneho usp?chu. Silistra a ?umla z?staly diky zu?ive obran? v tureckych rukou a hlavni ruska armada byla nucena se stahnout na sve uzemi kv?li nedostate?nemu zasobovani a chorobam.

Mezitim se v lednu 1828 v Pa?i?i ujala moci liberaln?j?i vlada Vicomta de Martignac. Chtivy k tomu, aby ziskal na oblib?, oznamil de Martignac v dubnu 1828, ?e s ohledem na selhani diplomatickeho usili by mohla Francie vyslat elitni expedi?ni sbor o sile 13 000 mu??, aby vyhnal egyptske a turecke sily z Peloponesu . Tuto zpravu uvitala pa?i?ska ve?ejnost s divokym entusiasmem. Jakmile urgentn? zapo?aly p?ipravne prace ve francouzskych st?edomo?skych p?istavech, sd?lil Ibrahim pa?a svemu otci, ?e se citi byt schopny Francouze odrazit. Ale od potopeni sve nakladn? modernizovane floty ztratil Ali v?echnu chu? na vojenskou konfrontaci s evropskymi mocnostmi. Byl si jist, ?e Ibrahimova pestra armada egyptskych rolnik? a albanskych ?oldak? by nem?la ?anci proti francouzskym profesional?m, kterymi byli velkou m?rou bitvami zoceleni veterani napoleonske armady. Ali byl zaneprazdn?n skute?nym vyjednavanim s Codringtonem, ktereho vyslal Londyn do Alexandrie , aby vy?et?il a p?ede?el francouzskemu zakroku. V srpnu Ali souhlasil s Codringtonovymi podminkami pro sta?eni jeho sil z Peloponesu . Ibrahim zpo?atku odmitl vyhov?t otcovym p?ikaz?m k evakuaci, ale povolil kratce pote, co se francouzske vojenske jednotky vylodily na konci srpna v zalivu Navarino, jasav? p?ijimani mistnim ?eckym obyvatelstvem. Egyp?ane nakonec ode?li v ?ijnu 1828, rok po namo?ni bitv?. Francouzi postupn? vy?istili do konce roku 1828 Pelopones od zbyvajicich tureckych pevnosti, ktere jenom p?edstiraly odpor. V nasledujicich m?sicich ?ecke sily znovu v bleskovem ta?eni ziskaly kontrolu nad centralnim ?eckem.

Pro ta?eni na Dunaji roku 1829 car Mikula? propustil churav?jiciho Wittgensteina a p?edal veleni nad ruskymi silami jeho vice uto?nemu krajanovi, Count von Diebitschovi, ktery usp?l p?i obsazeni Silistry a p?ekvapil Turky rychlym postupem na hlavni m?sto Istanbul , kdy? obe?el pevnost Shumla i tureckou armadu, ktera byla proti n?mu vyslana. V za?i 1829, s ruskym vojenskym taborem jen 40 mil od sveho palace, byl sultan p?inucen kapitulovat. Smlouvou z Adrianopole p?ipustil dlouhy seznam ruskych po?adavk?, z nich? jeden byl p?ijeti ?ecke autonomie tak, jak byla definovana Londynskou smlouvou. Nyni byla zaji?t?na ruska hegemonie v ?ernomo?skem regionu, ale car Mikula? a jeho minist?i se opatrn? vyhnuli vice extremnim po?adavk?m, hlasit? obhajovanych ruskymi nacionalisty, jako nap?. umist?ni vojenskych jednotek na Bosporu ?i zabor rumunskych kni?ectvi, aby neriskovali p?ipadnou britskou a rakouskou armadni odpov??. Z toho d?vodu se pod?idili hierarchii Londyna , i kdy? vysledek byl pro n? hor?i.

Sultanovo p?ijeti smlouvy v?ak ji? p?i?lo p?ili? pozd?, aby zachranilo tureckou svrchovanost nad ?eckem . Povzbuzeni tureckymi pohromami na zemi a mo?e a jejich vlastnimi armadnimi usp?chy, ?ekove odmitli p?ijmout cokoli men? ne? plnou nezavislost. Nakonec, p?i konferenci v Londyn? roku 1832 sultan podvolil a p?ijal ?eckou nezavislost, ale trval na tom, ?e novy stat by m?l byt monarchie a ne republika . Pozd?ji, v tem?e roce, byl sultan p?inucen spojenci podepsat Istanbulskou smlouvu, formaln? uznavajici nove ?ecke kralovstvi jako nezavisly stat. Toto nove teritorium v?ak bylo omezeno prav? a pouze na ty oblasti, z nich? byly turecke sily vyhnany pod natlakem, a to Pelopones , souostrovi Kyklady v Egejskem mo?i a centralni ?ecko. Nejv?t?i regiony s etnickou ?eckou v?t?inou ( Thesalie , Epirus , Makedonie , Tracie , zbyvajici ostrovy v Egejskem mo?i, Kreta a Kypr ) z?staly pod tureckou nadvladou.

Neblahe odlou?eni ?ecka v?ak nikterak neukon?ilo sultanovy trampoty. Ironicky nejva?n?j?i hrozba pro integritu turecke ?i?e, ktera se objevila, nebyla z Ruska, ale z Egypta. Pote, co ztratil svou flotu a zd?d?ny titul pro sveho syna, Muhammad Ali nyni po?adoval jako od?kodne, aby Ibrahim byl jmenovan wali (mistokralem) turecke provincie Syrie (ktera zahrnovala sou?asnou Syrii, Libanon a Palestinu). Kdy? sultan odmitl, egyptsky diktator poslal armadu pod velenim Ibrahima do Syrie v roce 1831. Kdy? rychle porazil mistni turecke sily a p?ekro?il hranice provincie, Ibrahim rozdrtil tureckou armadu v Anatolii a p?ipravoval se k pochodu na Istanbul. Byl p?inucen k zastaveni a? zakrokem Britanie a Francie, ktera donutila Portu ud?lit Ibrahimovi kontrolu nejen nad Syrii, ale take nad ostrovem Kreta a arabskym regionem Hijaz. Pro jeho vladu byla charakteristicka despocie a za?ehla serii vzpour domorodeho obyvatelstva, zejmena pozoruhodne bylo povstani palestinskych Arab? v roce 1834. V roce 1839 se sultan pokusil vojenskou silou vyhnat Ibrahima, ale turecka armada byla Ibrahimovymi vojsky znovu odra?ena a naopak tato napadla Anatolii. V tomto kritickem obdobi vy?erpany Mahmud II. zem?el a vlady se ujal jeho dospivajici syn, Abdulmecid I. V konfrontaci s p?izrakem rozpadu osmanske ?i?e britske a rakouske namo?nictvo p?imo intervenovalo v Orientu a p?inutilo Aliho, aby ustoupil se svymi silami zp?t do Syrie (1840). Na oplatku spojenc?m zavazany mlady sultan ud?lit Alimu nebyvale d?di?ne regentstvi nad Egyptem. Dynastie zalo?ena Alim vladla Egyptu a? do nacionalistickeho armadniho p?evratu v roce 1952. Ve skute?nosti byla nezavislost na osmanske ?i?i brzy nahrazena ve skute?nosti vladou byrokracie. Po vybudovani Suezskeho kanalu v roce 1869, ktery se okam?it? stal hlavni lodni cestou do britske Indie, nasledn? britska vlada rozhodla, ?e Egypt je jednodu?e p?ili? strategicke misto na to, aby byl ponechan svemu vlastnimu z?izeni a uvalila na n?ho armadni protektorat. Britske vojenske jednotky byly rozmist?ny v Egypt? od roku 1875 do konce druhe sv?tove valky v roce 1945 a Aliho naslednici byli zredukovani na loutky britske imperialni politiky.

Codringtonova polemika [ editovat | editovat zdroj ]

Zpravy o Navarinu vypracoval Codrington, dvojnasobny hrdina, podle usudku britske ve?ejnosti. Ale vlada, star?i namo?ni a diplomaticke kadry byly vysledkem jeho kampan? zd??eny. M?lo se za to, ?e Codrington hrub? p?ekro?il sve instrukce a vyprovokoval tak rozhodujici st?etnuti s tureckou flotou a tento jeho ?in va?n? oslabil schopnost Porty vzdorovat ruskemu zasahu. Kral Ji?i IV. bitvu oznamil jako ?neobvyklou“ (tj. nevhodnou) udalost. Codringtonovo politicke postaveni v Londyn? se stalo je?t? vic nejiste po navratu Wellingtona do vlady v lednu 1828, tentokrat jako ministerskeho p?edsedy v ?ele toryovske vlady v letech 1828?30. Se sou?asnym zahajenim valky proti Port? carem Mikula?em do?lo na nejhor?i obavy britskych politickych ?initel? a prohlubovalo jejich hn?v na Codringtona.

Zpo?atku musel byt oficialni nesouhlas s Codringtonem zdr?enlivy kv?li obrovske popularit? admirala na ve?ejnosti. Ministerstvo namo?nictva se mstilo pomoci malichernych forem, nap?iklad zamitlo, navzdory Codringtonovym opakovanym ?adostem, vyplatit jeho posadkam tradi?ni pen??ni odm?nu z prodeje tureckeho pokladu a zbo?i, ktereho se zmocnily. Mezitim se Wellington ?idil zasadou, ?e dokud si nebude politicky jist, neodstrani Codringtona ze St?edozemniho divadla. Nakonec v ?ervnu 1828 ministerstvo namo?nictva oznamilo, ?e Codrington byl zbaven veleni, i kdy? on sam z?stal ve funkci a? do jeho nahrazeni v srpnu 1828. A?koli kral diky ve?ejnemu min?ni ud?lil Codringtonovi velkok?i? ?adu lazn? , ministerstvo namo?nictva mu ji? nesv??ilo ?adne dal?i opera?ni veleni po zbyvajici dekadu slu?by.

Codrington stravil v pozd?j?ich letech mnoho ?asu obranou svych ?in? v ?ecku . Jeho nep?atele ho obvinili z v?domeho zni?eni turecke floty kv?li jeho naklonnosti k helenofil?m, co? vehementn? popiral. Sporna otazka se to?ila na faktu, zda v?d?l, ?e jeho vpluti do zatoky Navarino by mohlo mit za nasledek bitvu. D?kazy jsou rozdilne. Na jedne stran? jsou Codringtonovy jasne p?ikazy jeho kapitan?m k tomu, aby se anga?ovali jen tehdy, pokud budou sami napadeni. Na druhe je Codringtonova privatni korespondence, zejmena adresovana jeho sest?e, ve ktere uvadi, ?e on sam poklada rozhodujici bitvu za nevyhnutelnou. ^[45]

Tabulka bojovych plavidel

	Velka Britanie	Francie	Ruske imperium	Spojenci celkem	turecko-egyptska flota**	turecko-egyptska flota celkem
Bitevni lo?	HMS Asia (FF) (84) Genoa (76) HMS Albion (74)	Breslau (84) Scipion (80) Trident (74)	Gangut (84) Azov (F) (80) Iezekiil (80) Aleksandr Nevskii (80)	10 (796)	Ghiuh Rewan (FF) (84) Fahti Bahri (F) (74) Burj Zafer (70)	3 (228)
Fregaty	Glasgow (50) Cambrian (48) Dartmouth (42) Talbot (28)	Sirene (F)(dd) (60) Armide (44)	Provornyi (48) Konstantin (44) Elena (38) Kastor (36)	10 (438)	Ihsanya (dd) (64) Surya (dd) (56) Guerriere (F)(dd) (60) Leone (dd) (60) Fevz Nusrat (dd) (64) Ka'id Zafer (dd) (64) 1 ostatni 10 jednopalubnich fregat	17 (818)
Ostatni*	2 brigy			2 (24)	30 korvety 28 brig	58 (1134)
Celkem	9	5	8	22 (1258)	78	78 (2180)

Zdroj: Zkompilovano z informaci v praci W. James: Naval History of Great Britain (Londyn, 1837) Sv.VI pp476?89

Poznamka: Bylo obti?ne ustanovit p?esna ?isla pro turecko-egyptskou flotu. Uvedena ?isla pochazeji hlavn? z Codringtonovy zpravy. Tyto udaje byly ziskany jednim z jeho d?stojnik? od francouzskeho sekreta?e turecke floty, M. Leteillera. Nicmen? dal?i zpravy od Leteillera pro britskeho velvyslance u Porty uvad?ji je?t? 2 v?t?i fregaty, 20 men?ich d?lovych ?lun? a celkem 60 vale?nych lodi. W. James ve svem dile (viz naho?e) sni?uje tureckou ?efektivni“ silu na 3 bitevni lodi, 15 velkych fregat a 18 d?lovych ?lun?, v sou?tu jen 36 lodi.

• turecko-egyptsko-tuniska flota (Ibrahim pa?a)
• Capitan Bey (Alexandria): 2 bitevni lodi, 5 fregat, 12 korvet
• Moharram Bey (Alexandria): 4 fregaty, 11 korvet, 21 brig, 5 ?kuner? a 5 (nebo 6?) plamenometnych lodi
• tuniska flota: 2 fregaty, 1 briga
• Tahir pa?a (velici admiral) (Constantinopole): 1 bitevni lo?, 6 fregat, 7 korvet, 6 brig

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byl pou?it p?eklad textu z ?lanku Battle of Navarino na anglicke Wikipedii.

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• DAKIN, Douglas. The Greek Struggle for Independence. 1973.
• JAMES, William. Naval History of Great Britain. (Vol. VI) 1837.
• RUNCIMAN, Steven. The Fall of Constantinople 1453. London : Cambridge University Press, 1965.
• ?EDIVY, Miroslav. Bitva u Navarina ? 20. ?ijen 1827. Historicky obzor. 2010, 21(3/4), s. 50?57. ISSN 1210-6097.
• WOODHOUSE, Christopher Montague. The Battle of Navarino. 1965.
• ANDERSON, R. C. Naval wars in the Levant 1559?1853. 1952. ISBN   1-57898-538-2

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu bitva u Navarina na Wikimedia Commons