Ballenyho ostrovy
(
anglicky
Balleny Islands
) je zaledn?ne neobydlene
Antarkticke
souostrovi
v
Ji?nim oceanu
le?ici na
ji?nim polarnim kruhu
. Pojmenovany jsou po
Johnu Ballenym
, kapitanovi velryba?ske lodi, ktery vedl v letech 1838?1839 komer?n? neusp??nou expedici do Antarktidy.
[1]
Souostrovi je tvo?eno t?emi v?t?imi
ostrovy
a ?adou ostr?vk? a skalisek o celkove rozloze tem?? 800 km². Jsou situovany v 160 km dlouhe ?ad? orientovane od severozapadu na jihovychod. Nachazeji se mezi 66° 24' a 67° 25'
ji?ni zem?pisne ?i?ky
a mezi 162° 25' a 164° 45'
vychodni zem?pisne delky
. Le?i v
Rossov? dependenci
, v uzemi na ktere si ?ini narok
Novy Zeland
(Viz
Antarkticky smluvni system
). Od pob?e?i Antarktidy je jeho nejji?n?j?i ?ast vzdalena asi 100 km.
Skalnaty povrch ostrov? je z p?eva?ne ?asti pokryt
ledovcem
. Nejvy??im bodem souostrovi je vrchol
Brown Peak
s
nadmo?skou vy?kou
1524 m nachazejici se v severni ?asti ostrova Sturge. Teple mo?ske proudy zp?sobuji, ?e mo?e v okoli ostrov? obvykle celoro?n? nezamrza.
T?i v?t?i ostrovy jsou:
Za zminku je?t? slou?i ostr?vky Borradaile Island (3,5 km²), Row Island (1,7 km²) a Sabrina Island (0,2 km²).
V letech
1838
?
1839
vypravila
londynska
velryba?ska spole?nost
Samuel Enderby & Sons
velryba?ske lod?
Elisa Scott
a
Sabrina
k
Antarktid?
, aby zde hledaly nova lovi?t?. Na palub?
?kuneru
Eliza Scott
byl kapitanem John Balleny,
?alup?
Sabrina
velel Thomas Freeman. 9. unora
1839
objevili Ballenyho ostrovy. Po dvou dnech se n?kolika mu??m ze Sabriny v?etn? Freemana na nich poda?ilo kratce p?istat - - stali se tak prvnimi lidmi, kte?i vstoupili na pevnou zem za
ji?nim polarnim kruhem
. Dne 2. b?ezna roku 1839 zahledli z lodi i vlastni Antarktidu, konkretn?
pob?e?i Sabriny
. Na zpate?ni cest? je 24. b?ezna zastihla prudka bou?e, ze ktere se lo?
Sabrina
nedostala. Jen
Elisa Scott
tak doplula zp?t do Londyna.
V roce
1998
do?lo pobli? ostrova k nejsiln?j?imu zaznamenanemu zem?t?eseni v oblasti Antarktidy o sile 8,1.
[2]
Ostrovy vznikly nasledkem
deskove tektoniky
p?i posunu
Australske
a
Pacificke desky
, jsou sou?asti podmo?skeho ?et?zce hor
sope?neho p?vodu
vystupujicich z tzv. Tasmanske plo?iny ktera se nachazi v hloubce 2,5 a? 3 km. Ostrovy se nachazeji v mist? tzv.
horke skvrny
?Balleny hotspot“, co? je jedno z mnoha mist se zvy?enym tokem
geotermalni energie
v
zemske k??e
. V sou?asnosti se v blizkosti ostrov? silna
zem?t?eseni
nevyskytuji.
Ostrovy jsou lidmi jen minimaln? nav?t?vovany, neni tam p?istavaci plocha pro letadla ani bezpe?ne p?istavi?t? pro lod?. Byly i s okolim prohla?eny za chran?ne uzemi a byl zakazan rybolov do vzdalenosti 10
mil
, vstup na n? je mo?ny jen s povolenim Noveho Zelandu. Ostrovy i okolni vody nejsou dosud pln? prozkoumany, teprve roku 2006 se za?alo s mo?skym vyzkumem.
Na ostrovech byvaji
kolonie
tu??ak? kralovskych
a
tu??ak? uzdi?kovych
.
Tuleni
se na ostrovech nerozmno?uji, na pob?e?i v?ak
tuleni Weddellovi
a
tuleni krabo?ravi
vylezaji k odpo?inku, stejn? jako ob?as i
rypou?i sloni
. V okolnich vodach byvaji vid?t
tuleni leopardi
p?i lovu
tu??ak?
a r?zne
velryby
.
Na skalach
hnizdi
mno?stvi mo?skych ptak?, jsou to hlavn?:
bu??ak antarkticky
,
bu??ak ?ernobily
,
bu??ak holubi
,
bu??ak ji?ni
,
bu??ak obrovsky
,
bu??ak sn??ni
,
bu??ak temny
,
bu??ak tenkozoby
,
bu??a?ek Wilson?v
,
rybak dlouhoocasy
, hodn? druh?
chaluh
a mnoho dal?ich.
Okolni mo?e je jednim z nejvice biologicky produktivnich region? Ji?niho oceanu, ?ije v n?m spousta
krilu
a ostatnich ?ivo?ich? kte?i lakaji v?t?i a v?t?i
predatory
. P?ispivaji k tomu i teple mo?ske proudy ktere celoro?n? zaji??uji vodni hladinu nespoutanou ledem.
[3]
[4]
[5]
[6]
- ↑
?eska jmena mo?i a mezinarodnich uzemi: Seznam ?eskych jmen ocean?, mo?i, jejich ?asti, podmo?skych utvar?, mo?skych proud? a geografickych objekt? v Antarktid?
. 1. vyd. Praha: ?esky u?ad zem?m??icky a katastralni, 2014. 186 s. (Geograficke nazvoslovne seznamy OSN - ?R).
Dostupne online
.
ISBN
978-80-86918-71-6
.
- ↑
DUNBAR, Paula. Significant Earthquakes Full Search, sort by Date, Country.
www.ngdc.noaa.gov
[online]. [cit. 2017-12-15].
Dostupne online
.
- ↑
BISWELL, Shelly Farr. Balleny Islands: End of the line.
New Zealand Geographic
[online]. Kowhai Media Ltd, Auckland, NZ, 03.2007 [cit. 05.02.2015]. ?is. 84.
Dostupne online
. (anglicky)
- ↑
RIFFENBURGH, Beau.
Encyclopedia of the Antarctic 2: Balleny Islands
[online]. Routlege Library Editions, London, UK, rev. 24.11.2006 [cit. 2015-02-05].
Dostupne online
. (anglicky)
- ↑
ASHWORTH, Allan; VESTAL, Dean; HOKANSON, Guy et al.
Biota Australis Terrestris: Balleny Islands
[online]. North Dakota State University, Fargo,. ND, USA, rev. 05.2010 [cit. 2015-02-05].
Dostupne online
. (anglicky)
- ↑
Brown Peak
[online]. Scientific Committee on Antarctic Research (SCAR). Cambridge, UK [cit. 2015-02-05].
Dostupne v archivu
po?izenem dne 2015-02-05. (anglicky)