B?logvard?jci

B?logvard?jci (Bila armada)
Белая армия / Белая гва?рдия
	U?ast na ?ijnove revoluci a v nasledujici ob?anske valce
	Neoficialni znak Kol?akovovy vlady
Zakladni info
Aktivni	1917 ? 1920
Ideologie	monarchismus
Velitel	admiral A. V. Kol?ak , generalove A. I. D?nikin , N. N. Judeni? , F. P. Wrangel
Spojenci	r?zne anarchisticke organizace
Oponenti	bol?evici ; Ruda armada

B?logvard?jci ( rusky : Бе?лая а?рмия , nebo te? Белая гва?рдия / Bili d?stojnici , take Bila armada , Bili ) byli p?islu?nici skupin bojujicich v ?ijnove revoluci a za nasledne ob?anske valky v letech 1918 a? 1920 proti Rude armad? za obnoveni carstvi . Jedna se o ruske ozna?eni vojenskych odp?rc? bol?evicke vlady v Rusku. Toto ozna?eni vzniklo pom?rn? zahy po bol?evicke revoluci v roce 1917 jako protipol nazvu krasnogvard?jec , tedy rudy gardista , co? byly vojenske a polovojenske jednotky ruskych revoluciona??. Od roku 1918 byl polooficialnim ozna?enim jedne ze stran ob?anske valky, ktera vypukla v Rusku. Mezi hlavni p?edstavitele b?logvard?jc? pat?ili admiral A. V. Kol?ak , generalove A. I. D?nikin , N. N. Judeni? , F. P. Wrangel , kte?i se v letech 1918 a? 1920 neusp??n? pokou?eli svrhnout nov? nastoleny bol?evicky re?im. Po roce 1920 se toto ozna?eni uchovalo jako ozna?eni p?islu?nik? ruskeho protisov?tskeho exilu .

Nazev [ editovat | editovat zdroj ]

O vzniku nazvu se vedou spory. V?echny skupiny (armady) bojujici v ob?anske valce se ozna?ovaly podle barev (bol?evicka Ruda armada , Zelena armada , prosazujici my?lenky ukrajinskych separatist? , a anarchisticka ?erna armada ). Zda se tedy logicke, ?e nov? vznikla Bila armada cht?la prost? navazat na ostatni. Mimo to, slovo ?bily“ vzbuzuje v Rusku monarchisticke asociace, proto?e historicky nazev cara je ?bily car“. Dale slovo ?bily“ asociuje svobodu (ve smyslu feudalnim, tj. nepat?ici panovi), proto?e svobodna p?da je v zemi tradi?n? ozna?ovana jako ?bila p?da“.

Ideologie [ editovat | editovat zdroj ]

Bila armada neexistovala jako jednotne uskupeni pod jednotnym vedenim, Bila armada je prost? souhrnne ozna?eni v?ech vojenskych protibol?evickych skupin v tehdej?im Rusku. Hlavnim cilem b?logvard?jc? bylo svr?eni bol?evik? a obnoveni moci prozatimni demokraticke vlady. V?t?ina p?edstavitel? se politicky ?adila mezi monarchisty , n?kte?i mezi republikanske demokraty, ale hlavni politickou ideou byl v?dy odpor proti bol?evickemu vedeni.

Bila armada se sna?ila o vytvo?eni jednotneho Ruska pod monarchistickou, eventualn? konzervativni demokratickou vladou. Musi se zd?raznit, ?e b?hem valky ?adny ?len carske rodiny ne?inil narok na tr?n a na uzemi obsazenych Bilymi byly uplat?ovany zakony prozatimni vlady . D?stojnici v?t?inou byli odp?rci bol?evismu, v?t?ina ?adovych vojak? naopak p?echazela k bol?evik?m. K Bile armad? se take p?idali nap?iklad konzervativni kozaci .

Vojenske operace [ editovat | editovat zdroj ]

Ruska ob?anska valka trvala mezi Rudou armadou a b?logvard?jci a? do roku 1919 , v izolovanych oblastech na vychod? Ruska a? do roku 1921 . Bila armada m?la velkou podporu mimo Rusko, kde v?t?inou panoval strach z bol?evickeho re?imu. Podporovali ji take obyvatele separatistickych ?asti Ruska ( Sibi? , Ukrajina , Krym ).

Hlavni boje Bile armady:

Ji?ni fronta ? Boje na ji?ni front? za?aly v prosinci 1917 , kdy general Kornilov a general Alexejev pod vedenim generala D?nikina zalo?ili Ozbrojene sily Ji?niho Ruska. Na ji?ni front? se odehralo mnoho vyznamnych operaci a zde byl take nejvice ohro?en bol?evicky re?im. Ozbrojene sily Ji?niho Ruska byly zalo?eny na masove podpo?e dobrovolnik? a take kozak?, protestujicich proti komunistickemu re?imu. Po neusp?chu D?nikinova utoku na Moskvu roku 1919 byly Ozbrojene sily Ji?niho Ruska p?inuceny k masovemu ustupu. Na Krymu byla armada obnovena generalem Wrangelem , byla vytvo?ena prozatimni vlada (dokonce uznavana Francii ), a nova armada znovu zauto?ila. Tento utok rychle selhal, kdy? polsky premier Jozef Piłsudski uzav?el s Ruskem separatni mir a stahnl polske jednotky podporujici b?logvard?jce.
Sibi?ska fronta ? Boje na sibi?ske front? za?aly na ja?e 1918 v ilegalnim odbojovem hnuti pravicovych d?stojnik?. Na teto front? byla ve spolupraci s ?eskoslovenskymi legiemi (kterym bol?evici nedovolili opustit Rusko) zahajena velka ofenziva. Tento odpor vedl admiral Kol?ak , ktery byl take p?edsedou ruske prozatimni vlady. V roce 1919 se udal vyznamny postup, ale v za?i 1922 byly jednotky zatla?eny zp?t na vychod. Tyto boje se misty udr?ely a? do roku 1923 .
Severni a severozapadni fronty ? Boje na t?chto frontach za?aly hned po p?evzeti moci bol?eviky Pjotrem Krasnovem pod vedenim generala Judeni?e , generala Millera, kni?ete Livena a dal?ich. Tyto fronty byly men? jednotne ne? ostatni, v nich? nebylo tolik problematickych dobrodruh? jako general Bermont-Avalov nebo general Bułak-Bałachowicz , ktery formaln? vyhlasil valku sousednimu Estonsku . Nejv?t?im usp?chem t?chto boj? byl utok na Petrohrad , byvale hlavni m?sto Ruska. Ov?em nebyl dobyt diky veleni L. D. Trockeho nad bol?evickou obranou slo?enou jak z vojak? Rude armady, tak z petrohradskych dobrovolnik?.

D?vody pora?ky b?logvard?jc? [ editovat | editovat zdroj ]

Politicka nejednotnost . Rudi byli jednotni, m?li vyty?eny cil a m?li jednotne veleni. Bile armady byly daleko od sebe, v?t?inou ani nekomunikovaly mezi sebou a ?asto bojovaly za sve vlastni cile.

Etnicka nejednotnost . Populace uzemi obsazeneho Rudou armadou na za?atku valky byla z 90 % tvo?ena Rusy, zatimco vojenske operace Bilych probihaly na uzemi, kde ?ilo velke procento etnickych skupin (kozaci, kavkazske narody, pobaltske narody, Ukrajinci, sibi?ske narody a jini). Proruska hesla tak na tyto men?iny nep?sobila.

Men?i po?et jednotek . Rudym pat?il hned od za?atku valky st?ed uzemi byvaleho ruskeho imperia, ktere bylo nejhust?ji osidleno, tak?e Ruda armada m?la k dispozici daleko v?t?i po?et lidi. Kdy? pak probihaly rozhodujici boje koncem roku 1919, m?li Rudi k dispozici 3 miliony vojak? a Bili necelych 250 000.

Hor?i vyzbroj . Ruda armada byla mnohem lepe vyzbrojena, proto?e pou?ila ve?kerou vyzbroj byvale carske armady . Zbrojni pr?mysl, ktery se nachazel v centralnim Rusku, byl pod kontrolou Rudych. Zatimco Bili byli odkazani na dodavky zbrani od stat? Dohody (p?edev?im Brit?).

Vnitrostatni politicka nezku?enost . Rudou armadu vedla civilni vlada. Bilou armadu vedli byvali generalove carske armady, kte?i zarove? byli hlavou civilni vlady pro dobyte uzemi. Bili generalove nem?li zku?enosti s civilni spravou, jako vojaci ?asto pohrdali politikou a vytva?eni politickeho programu ?i vydavani zakon? pova?ovali za zbyte?ne. Bili tak v?novali pozornost pouze nezbytnemu minimu p?i sprav? svych uzemi.

Mezinarodni politicka nezku?enost . Bili generalove zastavali ideu silne ned?litelne Rusi . B?hem valky odmitli uznat nezavislost nov? vzniklych stat?, tak?e se vedle boj? s Rudymi potykali s armadami pobaltskych a zakavkazskych stat?. Ztratili i potencialni spojence, jako byli Finove p?i Judeni?ov? ta?eni na Petrohrad ?i Polaci p?i bojich na Ukrajin?.

B?logvard?jci po valce [ editovat | editovat zdroj ]

V?t?ina p?edstavitel? b?logvard?jc? po definitivni pora?ce Bile armady emigrovala. Nejv?t?i po?et protisov?tskych Rus? byl v mezivale?nem obdobi v B?lehrad? , Berlin? , Pa?i?i , Charbinu v severovychodni ?in? , Istanbulu a ?anghaji , kde ?ili a? do druhe sv?tove valky . V roce 1924 byl v Jugoslavii zalo?en Rusky v?evojensky svaz , ktery sdru?oval velitele a vojaky byvale Bile armady a politicky p?sobil v mezivale?nem obdobi na vlady ostatnich stat? v otazce sov?tskeho Ruska. B?hem druhe sv?tove valky se tito emigranti podileli na vytvo?eni Ruske osvobozenecke armady a dal?ich podobnych organizaci. Po valce se v?t?ina z nich p?est?hovala do Spojenych stat? .

Slavni velitele [ editovat | editovat zdroj ]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

STROSSER, Edward; PRINCE, Michael. Stupidni valky . 1. vyd. Praha: Triton, 2011. 291 s. ISBN 978-80-7387-417-9 . Kapitola Americka invaze do Ruska: 1918, s. 103?114.
J. RICHARD, Carl. Americka invaze do Ruska - ?edesat tisic americkych mari?ak? a ?eske legie . 1. vyd. Praha: Pragma, 2014. 159 s. ISBN 978-80-7349-378-3 .

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

Bile hnuti

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Obrazky, zvuky ?i videa k tematu B?logvard?jci na Wikimedia Commons