Arianstvi ?i arianismus je k?es?anske teologicke christologicke u?eni nazvane podle alexandrijskeho kn?ze Areia ( latinsky Arius , cca 260 ? 336 ). Arianske u?eni hlasa, ?e Je?i? Kristus je Bo?i syn , ale nebyl zde jako B?h Otec od po?atku, byl stvo?en a je Otci stejn? jako Duch svaty pod?izen. Je protikladem u?eni o stejne podstat? osob Bo?i trojice .

Arianstvi bylo odsouzene prvnim ekumenickym koncilem v Nikaji roku 325 jako hereze ? odchylne u?eni, je? popira bo?stvi Je?i?e Krista. Arianske u?eni dostalo v ranem st?edov?ku politicky vyznam: jako je Kristus (cirkev) a Duch svaty (vzd?lanost) pod?izen Otci, je take cirkev pln? pod?izena panovnikovi jako?to otci. V teto podob? arianstvi p?evladalo u germanskych kmen? a? do 7. stoleti a jeho politicka stranka znovu o?ivla v boji o investituru ve vrcholnem st?edov?ku .

U?eni [ editovat | editovat zdroj ]

Areios se n?kdy kolem roku 318 dostal do teologickeho sporu s alexandrijskym biskupem Alexandrem o povaze vztahu Syna k Otci. Alexandros z Alexandrie Areiovo u?eni ozna?il za herezi , Areia a jeho stoupence vylou?il z alexandrijske cirkve a ve dvou dopisech ( Dopis v?em biskup?m a Dopis Alexandrovi ze Solun? ) zve?ejnil nejd?le?it?j?i teze jejich nauky.

V Dopise v?em biskup?m Alexandros ozna?uje za arianskou herezi nasledujici teze:

Na zav?r uvadi ?ast debaty, kterou s ariany vedli:

Odsouzeni [ editovat | editovat zdroj ]

Prvni ekumenicky sn?m v Nikaji ( 325 ) arianismus odsoudil. Schvalil tzv. Nicejske vyznani viry , ktere vztah Syna k Otci vyjad?ilo obraty ?Syn je soupodstatny s Otcem“ a ?Syn je z podstaty Otce“ a arianskou herezi odsoudilo v anathematech: ?V?eobecna cirkev vylu?uje ty, kte?i tvrdi, ?e ?bylo, kdy Syn nebyl‘, ?nebyl, d?ive ne? byl zrozen‘ a ?vznikl z nejsouciho‘, a dale ty, kte?i ?ikaji, ?e Bo?i Syn je z jine hypostaze nebo podstaty ?i ?e byl stvo?en ?i ?e se m??e zm?nit.“

U?eni Areia z Alexandrie podpo?ili n?kte?i vyznamni biskupove ? zvla?t? Eusebios z Kaisareie a Eusebios z Nikomedeie ? v Palestin?, Syrii a Male Asii, kte?i sice ve v?ech bodech nesouhlasili s Areiem, ov?em zastavali pod?izeny neboli subordina?ni model Trojice . Teologicke spory o povahu vztahu Syna k Otci pokra?ovaly po koncilu v Nikaii diskusemi prav? mezi skupinou teolog? kolem obou Eusebi? (tzv. eusebiany) na jedne stran? a na druhe stran? Athanasiem z Alexandrie . Ten vyst?idal Alexandra po jeho smrti r. 328 v u?ad? alexandrijskeho biskupa a zastaval odli?ny model Trojice, zalo?eny na rovnosti hypostazi Otce, Syna a Ducha v Trojici. V teologickych sporech, trvajicich tem?? po cele 4. stoleti , mezi sebou soupe?ily tyto dva zp?soby pochopeni Trojice. Na druhem ekumenickem koncilu, Prvnim konstantinopolskem ( 381 ) zvit?zila p?edstava t?i rovnych hypostazi ?i osob v Trojici.

Oblasti p?sobeni arianskeho k?es?anstvi [ editovat | editovat zdroj ]

Arianstvi se ?i?ilo i po svem odsouzeni sn?mem v Nikaji. Sam cisa? Konstantin , ktery Nikajsky sn?m svolal, nezastaval v??i arianstvi d?sledne stanovisko, v roce 335 Areia rehabilitoval a na konci ?ivota se nechal pok?tit arianskym kn?zem. K arianstvi se p?iklonil i jeho syn Constantius II. a pozd?ji cisa? Valens . ^[2]

Arianske k?es?anstvi se ?i?ilo i jako nove nabo?enstvi kmen?, ktere p?ichazely na uzemi ?imske ?i?e: kdy? velka skupina Got? v roce 375 p?es Dunaj vstoupila do ?imske ?i?e, arian?m naklon?ny Valens trval na tom, aby p?ijali k?es?anstvi ? Gotove tak p?ijali arianstvi. Vandalove vedeni kralem Geiserichem p?ijali arianstvi p?i svem pobytu v Hispanii od gotskych misiona?? a po svem p?ichodu do severni Afriky (r. 429) a jejim ovladnuti zde zalo?ili Vandalske k?es?anske arianske kralovstvi.

V Konstantinopoli p?eva?ovalo arianske vyznani a? do nastupu cisa?e Theodosia , ktery dva dny po svem p?ijezdu propustil arianskeho biskupa Konstantinopole a nahradil ho v?dcem zdej?i men?inove katolicke obce. V roce 380 vydal dekret, v n?m? postavil arianismus mimo zakon. ^[3]

Politicke d?sledky [ editovat | editovat zdroj ]

Politicke a mocenske uspo?adani spole?nosti se v ranem st?edov?ku odvozovalo z teologickych p?edstav a panovnik se chapal jako pozemsky otec. Nauka o pod?izenosti Syna a Ducha svateho jednomu Otci pak p?irozen? znamenala, ?e cirkev i vzd?lanost je jednozna?n? pod?izena panovnicke moci, ?e biskupove jsou dvo?any nebo vazaly mistnich vladc? a musi jim slou?it. V teto podob? arianismus jako politickou teorii sve moci p?ijali german?ti vlada?i raneho st?edov?ku, take zasluhou biskupa Wulfily , a ustupovali od n?ho jen velmi neochotn?. Frankove p?estoupili ke katolictvi po roce 498 ( 496 byl pok?t?n Chlodvik I. ), Vizigoti na Pyrenejskem poloostrov? opustili arianstvi a? k?tem krale Rekkareda v roce 587 .

Pozd?j?i odezvy [ editovat | editovat zdroj ]

Jednoducha a logicka p?edstava jednotneho Boha, jemu? je v?echno pod?izeno, p?itahovala ty, kdo o Bohu a bo?stvi p?emy?leli racionalisticky. Naopak obti?na a paradoxni nauka v?t?iny k?es?anskych cirkvi o sice jedinem Bohu, ale fungujicim v triad? Bo?i Trojice , u?inn? brzdila p?irozeny sklon k antropomorfni p?edstav? Boha jako absolutniho panovnika. Udr?ovala take pov?domi, ?e k?es?ansky B?h je tajemstvi, ^[5] ktere nelze proniknout rozumovou spekulaci. ^{[6] [7]}

Odpor k Troji?ni nauce o?ivl b?hem reformace nejprve v Polsku ? Faustus Socinus v roce 1604 ? a pak i v N?mecku. Antitrinita?i, jak si tito odp?rci ?ikali, argumentovali ?asto Bibli , kde se slovo Trojice v?bec nevyskytuje a Pismo z?eteln? naopak podporuje vyhradnou jedine?nost v jedine osob?, tedy monoteisticke ko?eny k?es?anstvi. Biblicke texty podporujici Troji?ni teologii se nachazi v n?kolika ojedin?lych ver?ich spi?e pouze v naznacich. ^{[8] [9] [10]} Odp?rci troji?niho pohledu byli, jako kaci?i, v historii ost?e pronasledovani protestanty i katoliky. ^{[11] [12]}

V moderni dob? u?eni o Trojici odmitaji nap?. unita?i , kristadelfiani , Sv?dkove Jehovovi , ?ada denominaci z letni?niho hnuti a nemnoho dal?ich modernich netroji?nich k?es?anskych skupin.

Z hlediska sv?tonazoru a vztahu k jinym viram se k?es?anstvi naukou o Trojjedinem Bohu vyrazn? odchylilo od spole?n? sdilenych nauk s jinymi abrahamovskymi nabo?enstvimi , jako je nap?. judaismus ^{[13] [14]} a islam ^[15] , pro ktere je my?lenka troji a p?itom jedine podstaty Boha nep?ijatelna.

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• Ott?v slovnik nau?ny , heslo Ariani. Sv. 2, str. 699.
• Po?atky arianskeho sporu : ?ecke teologicke prameny k arianske kontroverzi p?ed koncilem v Nikaii (325) . P?iprava vydani Pavel Dudzik. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH , 2019. 347 s. (Knihovna ran? k?es?anske tradice; sv. 26). ISBN   978-80-7298-370-4 .  

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Areios
• Athanasios z Alexandrie
• Prvni nikajsky koncil
• Prvni konstantinopolsky koncil
• Isidor ze Sevilly
• Nejsv?t?j?i Trojice
• Trinitarni teologie
• Wulfila

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu arianstvi na Wikimedia Commons
• Slovnikove heslo arianismus ve Wikislovniku
• (anglicky) The Arian Controversy - stru?ne shrnuti
• (anglicky) J. H. Newman: Arians of the 4th century
• (anglicky) Heslo Arianism v Jewish encyclopedia
• (anglicky) Dokumenty k arianstvi Archivovano 25. 9. 2008 na Wayback Machine .
• (anglicky) Mapa roz?i?eni arianstvi ve 4. stol