Tento ?lanek je o nejvy??im u?ednikovi ?imske republiky. O mezinarodnim zastupci statu pojednava ?lanek
Konzul
.
Flavius Anastasius Paulus Probus Sabinianus Pompeius
(konzul v roce 517)
Konzul
(zkracen?
cos.
;
latinsky
consul
, pl.
consules
, co? bylo odvozeno z
consulere
;
?esky
radit se, rozva?ovat) byl nejvy??i civilni a vojensky u?ednik (
magistratus
) ve
starov?kem ?im?
.
Konzulat
, jej? lze z hlediska d?le?itosti do ur?ite miry p?irovnat k sou?asne funkci p?edsedy vlady, zastavali dva politici ka?doro?n? voleni ?imskym lidem. Po nastoleni
cisa?stvi
v?ak pozbyl sve kompetence a autority, pro?e? se z n?ho stala pouze reprezentativni funkce navozujici klamny dojem pokra?ujici existence n?kdej?iho republikanskeho z?izeni.
Mince s ?imskym konzulem
Po legendarnim svr?eni posledniho
etruskeho
krale
Tarquinia Superba
a zaniku
?imskeho kralovstvi
byla v?echna zakonna moc krale sv??ena novemu u?adu ? konzulatu. Od tohoto okam?iku stali v ?ele statu konzulove, kte?i byli nejprve nazyvani
praeto?i
(?ti, kdo? kra?i v ?ele“), co? poukazuje na jejich povinnost slou?it jako nejvy??i velitele vojska. Nazvu konzul se za?alo pou?ivat z?ejm? n?kdy v druhe polovin?
5. stoleti p?. n. l.
?imane v??ili, ?e vznik konzulatu se datoval do doby zalo?eni
republiky
v roce
509 p?. n. l.
, av?ak posloupnost konzul? v 5. stoleti p?. n. l. vykazuje jiste mezery. V ?asech miru nale?ely konzul?m ?iroke pravomoci v zale?itostech exekutivy, zakonodarstvi a soudnictvi.
Uchaze?i o u?ad museli splnit v?kovy limit pro volbu, jen? ?inil 41 let u
patricij?
a 42 let pro
plebeje
. Ka?doro?n? (princip annuity) byli voleni dva konzulove (princip kolegiality), kte?i mohli uplatnit pravo
veta
v??i jakemukoliv rozhodnuti sveho kolegy. Toto opravn?ni bylo ov?em vyu?ivano jen velice z?idka. Podobn? existuje mnoho doklad? sv?d?icich o tom, ?e ne v?ichni konzulove byli zvoleni po dosa?eni stanoveneho minimalniho v?ku. Volba konzul? p?islu?ela setninovemu shroma?d?ni (
comitia centuriata
), jeho? struktura ale zaru?ovala rozhodujici vliv
aristokrat?m
. Po potvrzeni sveho zvoleni konzulove oficialn? p?evzali moc od star?iho kurijniho shroma?d?ni (
comitia curiata
), ktere ud?lovalo konzul?m jejich
imperium
. To se d?lo p?ijetim zakona
?lex curiata de imperio“
. Jestli?e jeden z konzul? b?hem sveho volebniho obdobi zem?el (co? nebylo nijak neobvykle, nebo? konzulove leckdy bojovali v p?ednich ?adach vojska), byl zvolen nahradnik, takzvany
consul suffectus
. ?adny konzul (
consul ordinarius
) se od roku
153 p?. n. l.
ujimal u?adu
1. ledna
a nale?ela mu ?est, aby se jeho jmeno a jmeno jeho kolegy objevilo v pojmenovani p?islu?neho roku.
Konzulat byl p?vodn? vyhrazen patricij?m a teprve v roce
367 p?. n. l.
ziskali takte? plebejove pravo kandidovat na tento nejvy??i u?ad. Stalo se tak p?ijetim zakona
Lex Licinia Sextia
, ktery pravil, ?e nejmen? jeden z konzul? musi byt plebej. Prvnim plebejskym konzulem se stal ji? v nasledujicim roce
Lucius Sextius
. N?kte?i moderni historikove v?ak zpochyb?uji, ?e by konzulat p?ed Sextiem byl vyhrazen patrici?m s tim, ?e v t?ch dobach m?lo 30% konzul? plebejske jmeno . Ov?em tato skute?nost m??e byt d?sledkem zkreslene chronologie konzul?, p?ipadn? se naskyta vysv?tleni, ?e si patricijske elity postupn? uzurpovaly p?istup k tomuto u?adu v pr?b?hu spole?enskych boj? v 5. stoleti p?. n. l.
V obdobi vojenskeho ohro?eni byla primarnim kriteriem pro vyb?r konzul? p?edev?im vojenska reputace a zku?enosti kandidat?, volba v?ak byla v?dy p?edm?tem zna?neho politickeho zapasu. Konzulat se postupem doby (patrn? kolem poloviny
4. stoleti p?. n. l.
) stal vrcholem politicke kariery (
cursus honorum
) ambicioznich ?iman?, a?koliv nebyl nijak odm??ovan. Naopak se o?ekavalo, ?e nositel tohoto u?adu sam p?isp?je ?asti sveho majetku statni pokladn?. N?kdej?i konzulove,
consulares
, tvo?ili skupinu nejvlivn?j?ich ?len?
?imskeho senatu
. Od dob pozdni republiky se zastavani tohoto u?adu v podstat? rovnalo p?ijeti mezi ?imskou
nobilitu
.
Po vypuzeni kral? p?e?la funkce nejvy??iho nabo?enskeho ?initele statu na u?ednika zvaneho
rex sacrorum
(?kral posvatnych ob?ad?“), zatimco v?echna kralova moc v oblasti civilni a vojenske (
imperium
) byla p?enesena na konzulat. Aby se p?ede?lo kralovlad? ?i jinemu zneu?iti teto moci,
imperium
sdileli dva konzulove, kte?i mohli vzajemn? vetovat sva rozhodnuti.
Konzulove byli nadani nejvy??i exekutivni moci ve stat?. Zpo?atku m?li velmi rozsahle pravomoci. Teprve v pr?b?hu pozvolneho vyvoje ?imskeho republikanskeho systemu byla ?ada d?le?itych ?innosti vyjmuta z kompetence konzul? a sv??ena nov? vzniklym u?ad?m. V roce
443 p?. n. l.
tak bylo provad?ni censu p?eneseno na u?ad
censora
. V roce
366 p?. n. l.
byly konzul?m od?aty kompetence v oblasti soudnictvi. Jejich postaveni nejvy??ich soudc? od nyn?j?ka zaujimali praeto?i. Od tohoto momentu mohli konzulove p?sobit jako soudci pouze v mimo?adn? zava?nych p?ipadech, a to pouze pokud k tomu byli pov??eni usnesenim senatu (
senatus consultum
).
Pokud se konzulove nachazeli vn? posvatnych hranic m?sta ?ima (
pomerium
), byly jim pod?izeny v?echny ostatni magistratury, krom?
tribun? lidu
. Vnit?ni fungovani republiky podlehalo dozoru konzul?. V ramci exekutivy zodpovidali za realizaci usneseni senatu a zakon? schvalenych v lidovych shroma?d?nich (
comitia
). Za vyjime?nych okolnosti sm?li ?init rozhodnuti sami, na vlastni zodpov?dnost. Konzulove p?sobili jako hlavni diplomate ?imskeho statu. P?ed svym vystoupenim v senatu se s nimi setkavali zahrani?ni vyslanci. Konzulove mohli vyslance uvest do senatu anebo v roli zprost?edkovatele ?idit jednani mezi senatem a cizim statem. Konzulove svolavali senat a p?edsedali sch?zim senator?. Stejne povinnosti jim p?islu?ely i ve vztahu ke comitia centuriata a comitia curiata. V lidovych shroma?d?nich m?li konzulove navic na starosti ?izeni hlasovani a rovn?? zde p?edkladali navrhy zakon?. Jestli?e konzulove pobyvali mimo m?sto, jejich ukoly plnil namisto nich praetor. Konzul?m nale?elo take pravo p?edvolat ob?any k soudu a vsadit je do vazby. Proti jejich rozhodnuti bylo v?ak mo?ne se odvolat. Konzulove dale provad?li r?zne nabo?enske ukony (zasv?ceni chram?, konani ob?ti) v?etn? ur?itych ob?ad?, ktere mohly byt na znameni formalniho stvrzeni uskute?n?ny pouze nejvy??imi p?edstaviteli statu. Takte? vykonavali
auspicia
, je? byly nezbytnou ceremonii p?edtim, ne? vojsko vytahlo do pole.
Mezi vn?j?i odznaky konzul? pat?ilo pravo sed?t na kurulskem k?esle a
toga praetexta
. Ka?dy konzul byl na ve?ejnosti doprovazen dvanacti
liktory
, kte?i zt?les?ovali d?stojnost jeho u?adu a zarove? p?sobili jako jeho t?lesni stra?ci. Likto?i nesli svazky prut? (
fasces
) se sekerami uvnit?. Pruty symbolizovaly opravn?ni trestat a sekery pravomoc vyna?et rozsudek smrti. Uvnit? pomeria likto?i ov?em sekery nosit nesm?li, co? poukazovalo na skute?nost, ?e ?adny
?imsky ob?an
nemohl byt popraven bez soudu. Na jednani lidoveho shroma?d?ni museli likto?i odlo?it i pruty, ?im? se davalo najevo, ?e moc konzul? je odvozena z lidu (
populus romanus
).
Mimo hradby ?ima vystupovali konzulove p?edev?im v roli velitele legii, k jejich? shroma?d?ni bylo zapot?ebi usneseni senatu. Vlastni odvody, je? se konaly na
Martov? poli
(
Campus Martius
), provad?li konzulove. Po vstupu do vojska museli v?ichni legiona?i slo?it konzul?m p?isahu v?rnosti. Konzulove take dohli?eli na shroma?d?ni vojenskych sil poskytovanych ?imskymi spojenci. B?hem vojenskeho ta?eni mohl konzul ulo?it jakykoliv trest kteremukoliv vojakovi ?i d?stojnikovi, ob?anovi i spojenci.
Ka?dy konzul velel jednomu vojsku, v ?em? mu byli napomocni
vojen?ti tribunove
a
quaestor
, ktery spravoval pokladnu. Konzulske vojsko ?italo obvykle zhruba 20 000 mu?? a bylo tvo?eno dv?ma
legiemi
a stejn? po?etnymi sbory spojenc?. V ?idce se vyskytujicich p?ipadech, kdy konzulove tahli spole?n? v ?ele vojska, se ve veleni obden st?idali. Jestli?e se konzulovi poda?ilo dosahnout drtiveho vit?zstvi nad nep?itelem, byl svymi vojaky pozdraven jako
imperator
a mohl po?adat o p?iznani
triumfu
. B?hem ta?eni disponoval konzul neomezenymi pravomocemi, nicmen? po skon?eni sveho volebniho obdobi mohl byt za p?ipadne p?e?iny p?edvolan k soudu.
Oba konzulove m?li pravo vetovat rozhodnuti sveho kolegy. V p?ipad? spole?neho veleni pak museli jednat jednomysln?. Proti rozsudku vynesenemu jednim z konzul? bylo mo?ne se odvolat k jeho kolegovi, ktery mohl inkriminovany rozsudek zru?it. Aby se p?ede?lo zbyte?nym konflikt?m, ka?dy m?sic sm?l plnit sve povinnosti pouze jeden z konzul?. To ov?em neznamena, ?e druhy z konzul? nem?l ?adnou moc, nybr? ?e pouze p?imo nezasahoval do prace sveho kolegy. Po m?sici se konzulove ve svych rolich vym?nili. Toto st?idani pokra?ovalo a? do uplynuti jejich volebniho terminu.
Hlavnim omezenim moci konzul? bylo ro?ni trvani jejich u?adu. Jejich ukoly byly navic p?edb??n? projednavany senatem. Dale se konzulove nesm?li op?tn? uchazet o konzulat ihned po uplynuti sveho volebniho obdobi. Po skon?eni konzulatu musela oby?ejn? nasledovat desetileta prodleva p?ed dal?i kandidaturou na tento u?ad.
Jestli?e byl ?imsky stat ohro?en n?jakym bezprost?ednim vn?j?im ?i vnit?nim nebezpe?im, mohli konzulove jmenovat
diktatora
na navrh senatu. V dob?, kdy diktator vykonaval sv?j u?ad, bylo
imperium
konzul? pozastaveno.
Zhruba od
2. stoleti p?. n. l.
byla konzul?m po skon?eni jejich ro?niho u?adovani p?id?lovana
provincie
, ji? spravovali jmenem
Senatu a lidu ?imskeho
. P?islu?nou provincii si konzulove vybirali je?t? p?ed skon?enim sveho u?adu. Jejich konzulske
imperium
se zm?nilo na prokonzulske a z konzul? se nasledn? stali prokonzulove, kte?i v zajmu
?ima
spravovali jednu (?i vice) provincii. Uplat?ovani prokonzulskeho
imperia
v jine provincii ne? ve sv??ene bylo nezakonne. Prokonzul m?l navic zakazano opustit svou provincii p?ed skon?enim funk?niho obdobi nebo p?ed p?ichodem sveho nastupce. Vyjime?n? mohl senat ud?lit zvla?tni povoleni. Mistodr?itele setrvavali v provincii v?t?inou jeden a? dva roky.
Po nastoleni
principatu
Augustus
zcela zasadn? zm?nil charakter konzulatu, kdy? ho zbavil v?t?iny kompetenci. Konzulove u? nebyli voleni lidovym shroma?d?nim, nybr? jmenovani cisa?em. T?eba?e i nadale bylo vykonavani tohoto u?adu zna?nou poctou ? ?ist? formaln? p?edstavovali konzulove stale nejvy??i u?edniky s nejvy??i moci ve stat? ? ve skute?nosti se stal konzulat pouhym symbolem zdanliv? p?etrvavajici republiky. Konzul?m nale?elo pravo p?edsedat sch?zim senator?, av?ak tuto pravomoc sm?li uplat?ovat pouze z v?le cisa?e. Mimoto se u?astnili her v
Circu Maximu
a v?ech ve?ejnych slavnosti konanych na po?est cisa?e. Naklady na n? ov?em museli uhradit. V n?kterych mimo?adnych p?ipadech vedli soudni ?izeni. Mnoho konzul? bylo b?hem sveho funk?niho obdobi p?inuceno rezignovat, aby tak umo?nili jinym nastoupit po nich jako suffecti. Ob?as museli z funkce odstoupit i suffecti a na jejich misto byli ustaveni dal?i nahradnici. V roce
190
se za vlady cisa?e
Commoda
za jediny rok vyst?idalo v u?adu dvacet p?t jedinc?.
Cisa?ove mnohdy ur?ili za konzuly sami sebe, sve chran?nce anebo p?ibuzne, p?i?em? v?kova omezeni byla b??n? ignorovana. Tak nap?iklad cisa?
Honorius
se stal konzulem ji? kratce po narozeni. N?kte?i vladci se p?i vyb?ru neomezovali dokonce ani na lidi.
Caligula
pry m?l v umyslu u?init konzulem sveho kon?.
Po definitivnim rozd?leni ?imskeho statu v roce
395
nale?elo cisa??m obou polovin ?i?e pravo ustavit jednoho konzula, t?eba?e ne v?dy se toto pravidlo uplat?ovalo. Po zaniku
zapado?imske ?i?e
byl po mnoho let jmenovan pouze jediny. Na Zapad? zastaval posledni konzul sv?j u?ad za nadvlady
Ostrogot?
v roce
534
. Ve
vychodo?imske ?i?i
se od ustavovani konzul? upustilo po roce
541
.
V tomto ?lanku byl pou?it
p?eklad
textu z ?lanku
Roman consul
na anglicke Wikipedii.
- GRANT, Michael,
D?jiny antickeho ?ima
, Praha, BB/art, 2006.
ISBN
80-7341-930-0
- KINCL, Jaromir, URFUS, Valentin,
?imske pravo
, Praha, C. H. Beck, 1995.
ISBN
80-7179-031-1
- ZAMAROVSKY, Vojt?ch,
D?jiny psane ?imem
, Bratislava, Perfekt, 2005.
ISBN
80-8046-297-6