Postaveni Izraele p?es ?estidenni valkou
V literatu?e tykajici se ?estidenni valky se lze nez?idka setkat s nazorem, ?e Izrael byl p?ed 5. ?ervnem 1967 obkli?en ohromnou silou arabskych vojsk a jeho postaveni bylo zdanliv? tak?ka beznad?jne. Rad bych ukazal, ?e to nebyla tak dalece pravda. Nicmen? je?t? p?edtim je t?eba se podivat, co teto situaci "smrtelneho ohro?eni" p?edchazelo.
Vojenskou optikou byl stat Izrael jako celek velmi zranitelny a velmi obti?n? branitelny. Izraelske hust? obydlene oblasti byly jen n?kolik minut letu od leteckych zakladen v arabskych zemich. V?t?ina populace se koncentrovala v trojuhelniku m?st Haifa, Tel Aviv (s p?istavem Jaffa) a vyb??kem na Jeruzalem. Izraelsko - syrska hranice byla velmi zranitelna, nebo? na velmi dob?e opevn?nych Golanskych vy?inach stalo syrske d?lost?electvo, ktere mohlo libovoln? ost?elovat osady na izraelskem uzemi.
Jeruzalem jako hlavni m?sto Izraele bylo rozd?leno mezi ?idovsky stat a Jordansko a by? bylo m?sto v hrani?nich oblastech formaln? demilitarizovano, bylo ve vychodnim Jeruzalem? p?itomno jordanske vojsko a na ho?e Scopus v nemocnici Hadassa a Hebrejske univerzit? izrael?ti vojaci.
Relativn? nejbezpe?n?j?i byla z pohledu Izraele ji?ni hranice s Egyptem. Po valce v roce 1956 byly na Sinajskem poloostrov? dislokovany jednotky UNEF (United Nations Emergency Forces), ktere m?ly dohli?et na klid na teto hranici. Je t?eba konstatovat, ?e jejich umist?ni na vlastnim uzemi Izrael odmitl a tyto sily byly tedy jen na egyptske stran?. Stejny stav jako na Sinaji byl take v Egyptem kontrolovanem pasmu Gazy.
V letech 1966 - 1967 byla jednozna?n? nejvybu?n?j?i oblasti v regionu izraelsko - syrska hranice a oblasti demilitarizovanych zon mezi ob?ma staty. Toto vzr?stajici nap?ti souviselo do zna?ne miry s aktivitami radikalni palestinske organizace Al - Fatah
1
, ktera operovala v demilitarizovanych zonach ze syrskeho uzemi. Pobou?eni Syrie take vyvolalo v roce 1963 dokon?eni zavla?ovaciho projektu (Integrovany narodni distribu?ni system), ktery odvad?l vodu z Galilejskeho jezera na jih do Negevske pou?t?. (Seale 1990: str. 121) Podle Arab? po dokon?eni projektu byla odvad?na velka ?ast vody z Galilejskeho jezera navzdory tomu, ?e 77 procent vody v Jordanu pramenilo na arabskych uzemich (Seale 1990: str. 119).
V reakcich izraelskych sil na najezdy palestinskych boj?vek v demilitarizovanych zonach z?eteln? vynikaji dv? udalosti, z nich? jednu lze pova?ovat za regulerni vojensky st?et.
Jedna se o odvetny utok izraelskych sil na jordanskou vesnici Samu v Hebronskem poho?i na Zapadnim b?ehu z 13.listopadu 1966, po n?m? v Jordansku povstaly nepokoje, ktere tem?? vyvrcholily svr?enim krale Husajna (viz. kapitola 2.3, Seale: str. 127).
Druhym momentem je 7. duben 1967, kdy Izrael reagoval na syrskou st?elbu v oblasti Galilejskeho jezera leteckym protiutokem, na?e? se izraelska a syrska letadla st?etla v leteckem souboji nad syrskym uzemim. Izrael sest?elil ?est syrskych MIG? a jeho letadla m?la volny prostor nad syrskou metropoli Dama?kem (Seale 1990: str. 127).
Podle nazor? n?kterych historik?
2
se ze strany Izraele jednalo o jasne varovani Syrii a Egyptu (ktery podporoval Palestince v Gaze), ?e Izrael nebude tolerovat jakekoliv pokusy o utoky na izraelske uzemi.
Je?t? v dubnu 1967 si izraelske vedeni valku nep?alo. Podle izraelskych vyzv?dnych slu?eb nem?ly byt okolni arabske staty v p?i?tich ?ty?ech letech na regulerni valku p?ipraveny. Vedle toho v?ak v Izraeli existovala v obrannych a "silovych" institucich vlivna lobby, ktera od 50. let prosazovala ?ast?j?i a siln?j?i odvetne najezdy proti arabskym utok?m. Cilem m?lo byt udr?ovani nap?ti nebo dokonce valka, kdy by Izrael mohl upevnit ?i roz?i?it sve hranice do lepe branitelne podoby. V bou?livem obdobi let 1966 a 1967 byla tato skupina velmi aktivni (Seale 1990: str. 128). Z hlediska t?chto kruh? ziskaly t?enice mezi Izraelem a Syrii (respektive Jordanskem) novy rozm?r prav? v pr?b?hu dubna a kv?tna 1967, kdy kontrolu nad situaci na arabske stran? za?al p?ebirat Egypt a Gamal Abd an - Nasir.
Pro vy?e zmin?nou lobby byl prav? Nasir hlavnim nep?itelem, nebo? to byl on, kdo z jasne pora?ky roku 1956 dokazal vytvo?it iluzi vit?zstvi a jeho osoba zt?les?ovala dv? hlavni izraelska nebezpe?i: toti? arabskou nezavislost a jednotu.
13. kv?tna prohlasil izraelsky premier Levi E?kol sm?rem k Syrii, ?e Izrael je schopen ud?lit baasistickemu
3
re?imu mnohem ost?ej?i lekce a nasledny den varoval na?elnik generalniho ?tabu Jicchak Rabin, ?e pokud budou utoky ze syrskeho uzemi pokra?ovat, reakce bude je?t? tvrd?i, ne? ta jakou Izrael p?edvedl v Jordansku na podzim 1966. (Seale 1990: str. 129). Mimo jine i tato prohla?eni byla d?vodem, pro? se Nasir rozhodl 16. kv?tna po?adat jednotky OSN o sta?eni ze Sinaje (viz dale).
1. ?ervna se rozhodl po p?edchozim tlaku na svou osobu ze strany izraelske ve?ejnosti premier Levi E?kol p?enechat post ministra obrany Mo?e Dajanovi
4
. Stalo se tak na nalehani zejmena Menachema Begina, ktery byl p?edsedou opozi?ni strany Cherut. Begin ve tvo?ici se vlad? narodni jednoty ziskal post ministra bez portfeje. Timto aktem, ale hlavn? vstupem Mo?e Dajana, ktery byl vyznamnym p?edstavitelem (takte? opozi?ni) strany Rafi, do vlady, do?lo v tomto obdobi ohro?eni Izraele k "set?eni" opozi?ni p?islu?nosti a strany Cherut a Rafi vystoupily z opozice, kde byly od voleb v roce 1965. Tak vznikla vlada celonarodni koalice, jako reakce na podepsani egyptsko - jordanskeho vojenskeho paktu z 30. kv?tna 1967 (o tomto a udalostech p?edchazejicich v nasledujicich kapitolach tohoto oddilu). Po uzav?eni Tiranske u?iny Egyptem ve vedeni Izraele propukla diskuse, jak situaci ?e?it. Diskuse probihala mezi t?mi, kte?i cht?li okam?itou valku a t?mi, kte?i cht?li po?kat na zaji?t?ni mezinarodni (rozum?jme hlavn? americke) podpory a pochopeni. Shoda panovala pouze v tom, ?e se nesmi opakovat rok 1956, kdy supervelmoci trvaly na ukon?eni izraelske kampan? a v OSN hlasovali tem?? v?ichni proti Izraeli. Nakonec zvit?zila vy?kavaci pozice, toto obdobi, ktere m?lo za?it 1. ?ervna a trvat 14 dn? je ozna?ovano jako "waiting period".
Toto obdobi bylo p?ed?asn? ukon?eno ji? v noci ze 3. na 4. ?ervna, kdy zasedala izraelska vlada. Zasedani bylo svolano na zaklad? uzav?eni smlouvy mezi Egyptem a Jordanskem 30.kv?tna 1967, jeji? zn?ni bylo velmi podobne smlouv? egyptsko - syrske (viz dale) z konce roku 1966. Druhym impulsem bylo p?istoupeni Iraku k bojove koalici 3.?ervna 1967, kdy jedna brigada iracke armady vstoupila na jordanske uzemi a iracke letectvo se koncentrovalo u jordanskych hranic, co nejbli?e budouci zon? boj?. Plan Washingtonu na vytvo?eni "mezinarodni flotily" (viz ni?e) a diplomaticke ?e?eni krize ztroskotalo a z pohledu Izraele nyni ji? nic nestalo v cest? k vojenskemu ?e?eni situace..
Postaveni Egypta p?ed ?estidenni valkou
Prezident Nasir byl v obdobi p?ed ?estidenni valkou v?dcem arabskych zemi a hlavn? na n?m le?ely aspirace Arab? na Blizkem vychod?. Za toto postaveni Nasir vd??il svemu "vit?zstvi" v letech 1956 a 1957.
Na rostouci nap?ti mezi Izraelem a Syrii Nasir reagoval iniciovanim egyptsko - syrske obranne smlouvy z 6. listopadu 1966 (?lo o prvni vym?nu ambasador? od roku 1961, kdy Syrie vystoupila ze Sjednocene arabske republiky
5
). Timto Nasir definitivn? "vstoupil do hry" a cht?l tak ziskat alespo? n?jakou kontrolu nad syrskou politikou v??i Izraeli. Tento krok byl do zna?ne miry logicky. Pokud by mezi Syrii a Izraelem vypukl v?t?i konflikt, je pravd?podobne, ?e by v n?m Syrie byla pora?ena. Tato situace by byla pora?kou Egypta, jako v?dce arabskeho sv?ta te doby, stejn? jako Syrie (Sayigh, Shlaim 1997: str. 34)
Je mo?no se domnivat, ?e je?t? na p?elomu dubna a kv?tna 1967 Nasir ?adnou valku nezamy?lel, nebo? na syrsko - izraelsky st?et ze 7. dubna 1967 reagoval prohla?enim, ?e vzajemna obranna smlouva m??e byt aktivizovana pouze v p?ipad? generalniho utoku na Syrii (Sachar 1998: str. 470).
K dal?imu, tentokrat ji? razantnimu, kroku se Nasir odhodlal 14. respektive 16. kv?tna 1967, kdy p?ikazal vojsku p?ekro?it Suez a obsadit Sinaj a nasledn? po?adal jednotky UNEF o ?aste?ne sta?eni ze Sinaje. Co tomuto rozhodnuti p?edchazelo ? Vedle ji? vy?e zmin?nych prohla?eni izraelskych p?edstavitel?, ktera byla v arabskych zemich interpretovana jako izraelsky zam?r svrhnout d?ive ?i pozd?ji syrsky re?im silou, m?lo velikou vahu varovani Sov?t?, ?e Izrael shroma??uje sva vojska na hranici se Syrii. Sov?tsky svaz tuto informaci dostal od Syrie, a i kdy? bylo sov?tskemu velvyslanci v Izraeli ?e?eno, ?e ?adna v?t?i koncentrace izraelskych sil na syrskych hranicich neexistuje, Sov?ti p?esto va?n? varovali Egypt (Mansfield 1969: str. 79). Podle n?kterych nazor? za?ala ?estidenni valka de facto ji? tento den (Ben - Dor, Dewitt 1987: str. 213).
Existuji domn?nky, ?e tuto dezinformaci zam?rn? vypustil Izrael, aby je?t? zvy?il nap?ti (Seale 1990: str. 129). Je take mo?ne, ?e Sov?tsky svaz se obaval, ?e jakakoliv dal?i poty?ka mezi Izraelem a Syrii by mohla vest ke kolapsu k?ehkeho re?imu v Syrii, a proto tuto "informaci" v??i Egyptu pou?il s jasnym zam?rem, aby se Nasir je?t? vice do situace vlo?il (Mansfield 1969: str. 80). "Strach" Sov?tskeho svazu o prosov?tsky syrsky re?im byl z hlediska SSSR velmi pochopitelny (stejn? tak jako zajem Sov?t? o Egypt). Roku 1963 toti? ponorky americke 6. flotily dostaly do vybaveni rakety Polaris schopne zasahnout uzemi Sov?tskeho svazu ze St?edozemniho mo?e, kde tato flotila operovala. Letecke a namo?ni zakladny v Syrii a Egypt? tak od te doby m?ly pro sov?tskou 5. namo?ni eskadru naprosto novou hodnotu (Sayigh, Shlaim 1997: str. 57 - 58).
T?mito kroky cht?l Nasir p?esunout ohnisko mo?neho konfliktu od syrskych hranic, kde nemohl mit na situaci tak velky p?imy vliv, na hranice egyptsko - izraelske, kde mohl situaci mnohem lepe kontrolovat.
Av?ak situace se vyvinula jinak, ne? Nasir pravd?podobn? p?edpokladal. U Thant, generalni tajemnik OSN, prohlasil, ?e pouze ?aste?ne sta?eni jednotek OSN neni mo?ne a Nasir, ktery v teto situaci mohl je t??ko vzit sv?j po?adavek zp?t, 18. kv?tna na?idil uplne sta?eni sil OSN ze Sinaje. Egyptska vojska pozice OSN okam?it? obsadila a v reakci na tento krok vyhlasil Izrael 20. kv?tna 1967 ?aste?nou mobilizaci (Gilbert 2002: str. 364).
Na reakci vedeni OSN na Nasir?v po?adavek a jeho d?sledky existuji v zasad? take dva pohledy. Podle prvniho nazoru byl Nasir reakci U Thanta sam p?ekvapen. P?ekvapivou, a nejen pro Nasira, byla rychlost, s jakou generalni tajemnik odpov?d?l na Nasirovy po?adavky a take samotne ?e?eni situace ze strany U Thanta.
Je mo?ne, ?e Nasir o?ekaval, ?e barmsky politik bude situaci konzultovat minimaln? s Radou bezpe?nosti a on tak bude mit vice ?asu na promy?leni dal?ich krok?. Vstup egyptskych vojsk na Sinaj m?l byt gestem pro Izrael, ?e Syrie v p?ipad? konfliktu nez?stane sama, av?ak Nasir z?ejm? s realnou mo?nosti valky zatim nepo?ital (Gilbert 2002: str. 363).
Druhou teorii je, ?e rychla a v podstat? pln? se pod?izujici reakce ze strany OSN Nasira naopak podpo?ila v jeho zam?ru jit ve vyhrocovani situace, kam jen to bude mo?ne. Nasir se take mohl domnivat, ?e se mu naskyta mo?nost zisku politickych bod?. Pokud by se toti? situace uklidnila, Egypt by ji? vychodn? od Suezu z?stal a tento stav by bylo mo?no interpretovat jako politicke vit?zstvi, ktere by snad i vyrovnalo neusp?ch egyptske anga?ovanosti v Jemenu
6
(Sayigh, Shlaim 1997: str. 35).
Krom? ?aste?ne izraelske mobilizace 20. kv?tna 1967 nep?i?lo Nasirovi jako reakce na jeho kroky ?adne va?n?j?i varovani, nap?iklad ze strany Spojenych stat?. Proto Nasir pote, co egyptske jednotky 21. kv?tna 1967 obsadily ?arm e? - ?ejch, branu do Akabskeho zalivu, oznamil v noci 22. kv?tna, ?e Egypt uzavira Tiranskou u?inu v?em izraelskym lodim a zakazuje take dodavky strategickeho materialu Izraeli na neizraelskych lodich.
Z pohledu Izraele se jednalo o velmi zava?ny krok, nebo? Akabsky zaliv a Tiranska u?ina znamenaly pro ?idovsky stat hlavni exportni i dovozni trasu pro Afriku a Asii. P?istav Ejlat v Akabskem zalivu byl take nejd?le?it?j?im p?istavem pro ropu.
Spojene staty okam?it? zaslaly do Moskvy poselstvi, ?e budou pova?ovat naru?eni svobody plavby Tiranskou u?inou jako na akt agrese, proti ktere ma Izrael pravo se u?inn? branit (Sachar 1998: str. 473).
Hrozba konfliktu dostala 22. kv?tna naprosto novou dimenzi. To, co bylo p?vodn? jen snahou o korekci syrskych problem? s Izraelem, se nyni zm?nilo realnou egyptsko - izraelskou krizi zna?nych rozm?r?.
Spojene staty preferovaly ?e?eni situace utvo?enim tzv. mezinarodni flotily namo?nich mocnosti, pokud by neusp?ly diplomaticke kanaly. Ani Sov?tsky svaz si valku nep?al. 26. kv?tna 1967 varoval sov?tsky velvyslanec Kahiru, ?e Egypt v ?adnem p?ipad? nesmi zauto?it jako prvni (Seale1990 : str. 131).
Nasir, navzdory sve silacke retorice o zni?eni Izraele, ktera strhavala cely arabsky sv?t do p?edvale?ne euforie, stale ve skute?nosti valku necht?l. Vojsko rozmist?ne na Sinaji bylo nezku?ene, t?etina egyptske armady byla v Jemenu. Egypt byl ochoten obnovit gentlemanskou dohodu, ktera platila v minulosti, kdy izraelske lod? vplouvajici do Tiranske u?iny stahovaly vlajku a nahrazovaly ji vlajkou jinych, nekonfliktnich, zemi, nap?iklad Liberie. Izrael v?ak ji? nyni nebyl k teto tiche dohod? ochoten a misto toho po?adoval ve?ejny zavazek Egypta, co? bylo samoz?ejm? nep?ijatelne (Seale 1990: str. 133). Tlak ostatnich arabskych zemi i situace samotne hnal Nasira jednozna?n? do vale?neho konfliktu.
Postaveni Syrie a Jordanska p?es ?estidenni valkou
A?koliv to byla Syrie, na jeji? hranicich za?aly poty?ky, ktere nakonec vedly ke konfliktu, postupn? ztracel baasisticky re?im Salaha D?adida nad situaci kontrolu, kterou p?ebiral Egypt v ?ele s Nasirem.
Ani Syrie necht?la regulerni valku. Jeji armada byla v minulosti pravideln? decimovana vojenskymi pu?i a kvalita d?stojnickeho sboru a celkova moralka byla velmi ?patna. Je?t? 30. kv?tna 1967 let?la syrska delegace do Moskvy ve snaze zajistit si od Sov?tskeho svazu zaruku ochrany, ale ?adnych hmatatelnych vysledk? jednani nedosahla.
Z vojensko - strategickeho hlediska m?la Syrie v??i Izraeli snad jen vyhodu lep?iho postaveni na Golanskych vy?inach, ktere ji v minulosti poskytovalo mo?nost ost?elovat osady a vojenske pozice na izraelskem uzemi.
Vztahy Syrie a Egypta byly po cela ?edesata leta pon?kud dvojkolejne. Syrie se na Nasira divala se zna?nou ned?v?rou, nezapomn?la na jeho kontakty se Spojenymi staty v prvni polovin? 50. let a jeho p?iklon k Moskv? mu pln? nev??ila. Take Organizaci pro osvobozeni Palestiny (OOP) Syrie zpo?atku pova?ovala spi?e za instrument egyptske kontroly nad Palestinci. OOP vznikla v Kahi?e v roce 1964 z iniciativy Egypta a byl to Egypt, kdo tuto organizaci podporoval nejvice (Nasir poskytl Sinaj a pasmo Gazy ?len?m OOP "k dispozici"). OOP m?la "zast?e?ovat" politicke ambice Palestinc? a deklarovala pravo palestinskych Arab? na jejich domovinu, kterou je cela Palestina s vyjimkou uzemi kontrolovanych Egyptem a Jordanskem (Plechanovova, Fidler 1997: str. 199). Z tohoto d?vodu bylo hlavnim cilem organizace zni?eni Izraele.
Navzdory tomu Syrie rychle zjistila, ?e m??e Palestince pou?ivat jako jediny prakticky u?inny prost?edek boje s Izraelem v demilitarizovanych zonach. Palestinska otazka byla jednim z nosnych prvk? baasisticke ideologie, av?ak Syrie preferovala spi?e Lidovou frontu pro osvobozeni Palestiny (LFOP, zalo?ena v ?ijnu 1964). Jak ji? bylo zmin?no vy?e, ur?ity zlom v syrsko - egyptskych vztazich p?i?el a? na podzim 1966, kdy byla podepsana syrsko - egyptska obrana smlouva.
Jordansko stalo ve srovnani se Syrii a Egyptem, ale i nap?iklad s bojovou naladou v ostatnich arabskych zemich relativn? v pozadi. Se sousednim Izraelem m?lo v minulosti ze v?ech arabskych zemi asi nejkorektn?j?i vztahy (za snahy o dosa?eni dohody s Izraelem zaplatil kral Abdullah ?ivotem).
Na relativn? smi?livy postoj k Izraeli tem?? doplatil kral Husajn v listopadu 1966, kdy Izrael zauto?il v odvet? na akci palestinskych guerril na jordanskou vesnici Samu. Tato udalost malem stala ha?emitskeho vladce tr?n, nebo? ostatnim arabskym zemim se nelibilo, ?e Husajn "nepovoli uzdu" Palestinc?m na vlastnim uzemi k provokacim Izraele.
7
Take jeho fakticka nespoluprace jak se Sov?tskym svazem, tak se Syrii a Egyptem se v arabskem sv?t? nelibila. Jordanska armada nap?iklad pou?ivala zapadni vojenskou techniku.
8
Pro nas v?ak je d?le?it?j?i role jordanske propagandy v obdobi p?ed ?estidenni valkou. Z Ammanu zn?ly hlasy, ?e Nasir se sice pova?uje za "v?dce" celeho arabskeho sv?ta, ale na druhou stranu je schovan v bezpe?i za jednotkami UNEF, ktere ho p?ed Izraelem "chranily" na Sinaji (Seale 1990: str. 129). Navic podle Jordanska Nasir trestuhodn? toleroval, aby izraelske lod? voln? proplouvaly Tiranskou u?inou.
V o?ich Jordanska, ale zejmena Syrie byl tedy Nasir v dosti obti?ne situaci. Pro? po incidentu 7. dubna 1967 nijak nezasahl ve prosp?ch Syrie?
Jak tedy bylo zmin?no vy?e, Nasir de facto nemohl z?stat stranou vyost?ujici se situace, pokud si cht?l uchovat svou pozici v arabskem sv?t?.
Stav jordanske armady byl velmi podobny stavu te syrske. Problemem byl zejmena nedostatek kvalitniho vojenskeho vybaveni. D?le?itou poznamkou je take fakt, ?e ?adny z vy?e zmin?nych stat? (Egypt, Syrie, Jordansko) nem?l vypracovan ?adny plan utoku na Izrael.
Ve stejne situaci jako Nasir se v?ak postupn? ocitl jordansky kral Husajn. Ani on nemohl v atmosfe?e o?ekavane arabske smr?ti, ktera zni?i Izrael, z?stat stranou. Smlouva o vzajemne obran? s Egyptem byla podepsana 30.kv?tna v Kahi?e a byla zalo?ena na syrsko - egyptskem paktu podepsanem p?edtim (Gilbert 2002: str. 372).
3.?ervna 1967 se k bojove koalici p?idal je?t? Irak, jeho? jedna brigada vstoupila do Jordanska a iracke letectvo se soust?edilo pobli? jordanskych hranic. Aby bylo arabske "nad?eni" z o?ekavane pora?ky Izraele dokumentovano je?t? lepe, je mo?no uvest, ?e k formujici se arabske alianci se alespo? verbaln? p?ipojil take marocky kral Hasan, ktery vyjad?il Nasirovu svou podporu. A rovn?? saudskoarabsky kral Fajsal slibil dat k dispozici vojaky. Tyto udalosti byly onou "posledni kapkou", ktera rozhodla v Izraeli o konci "vy?kavaciho obdobi" a ?e?eni situace vojenskou cestou (Sayigh, Shlaim 1997: str. 61).
Popularni legenda o "ocelovem sev?eni"
9
Izraele je tedy historicky mylna a je mo?no ji ozna?it spi?e za "lest", ktera m?la ve sv?t? vyvolat sympatie k arabskou p?esilou "?ivotn? ohro?enemu" Izraeli. Nutno konstatovat, ?e za lest relativn? usp??nou.