Po jednom tvrdem kra?ime te? kraji,
dym z ?i?ky te se nad nim vzna?i tmavy,
?im? p?ed ohn?m tak proud i hraze haji.
Jak mezi Kadsandem a Bruggem stavi
si Flam?ti proti mo?i, je? se ?iti,
hraz, aby p?ed ni proud ustoupil dravy;
A podel Brenty jak lze hraze z?iti,
kterymi Padov?ti sve chrani villy,
ne? Korutanske hory teplo citi:
T?m hrazim podobne te? tyto byly,
a? sotva vy?ku tu a tlou??ku m?ly,
a? ?ikoliv je ruce postavily.
Od lesa tak jsme zatim dale sp?li, ?e,
kde on byl, jsem nemoh’ rozeznati,
i kdybych t?eba obratil se cely,
Kdy? du?i dav z?im proti nam se brati,
tak podel hraze do cesty nam vb?hly;
jak novy m?sic kdy? nevidi? plati,
Kdy? ve?er dva se potkaji, tak ?lehly
svym po nas zrakem; p?i tom brvy k?ivi,
jak stary krej?i na ucho sve jehly.
A tato spole?nost co na nas civi,
byl od jednoho poznan jsem, jen? tahnul
mne za lem ?atu k?ikna: ?Jake divy?“
A ramenem svym on kdy? po mn? sahnul,
ja v tahy popalene tva?e teto
zrak up?ev, ruku k jeho licim nahnul,
Je?, a? v nich mno?stvi jizev bylo vseto,
p?ec poznati jej duchu nebranily,
i pravil jsem: ?Vy tady, ser Brunetto?“
A on: ?Snad bude vhod ti, synu mily,
kdy? s tebou p?jde ? tlum a? dale sp?je ?
zp?t Brunetto Latini malou chvili?“
Ja k n?mu: ?Zcela z du?e me se d?je;
i posadim se s vami, jestli chcete,
kdy? ten, s nim? tady kra?im, tomu p?eje.“ ?
?O synu!“ d?l, ?kdo z teto tisn? klete
na chvilku zde se zastavi v svem chvatu,
sto let pak le?i, nech? jej ohe? hn?te.
Jdi, p?jdu vedle lemu tveho ?atu,
pak dohonim sv?j zastup dosti zahy,
jen? s pla?em pro svou v??nou muku lka tu.“
Ja netroufal si dol? sejit s drahy,
bych vedle n?ho kra?el; hlavu schyle
jsem ?el jak ?lov?k, jen? jde v uct?. ?Blahy,
On za?al, jaky los neb ?t?sti mile
p?ed smrti tve dnem dol? sem t? zove,
kdo vede t?, ?e nemine? se cile?“
?Tam v ?iti veselem,“ dim v ?e?i nove,
?kdys v jednom lesnim udoli jsem zbloudil,
ne? splnili se meho ?iti dnove.
Kdy? v?era rano z n?ho jsem se loudil,
p?i navratu mn? bylo toho z?iti,
jen? tou mi cestou kra?et dom? soudil.“
On: ?Za hv?zdou kdy? p?jde?, je? ti sviti,
tu nelze tob? p?istav slavy minout,
kdy? spravn? v krasnem znamenal jsem ?iti.
A kdybych nemusil tak zahy zhynout,
tak nebe vida tob? naklon?ne,
moh’ dilu tvemu odvahou jsem kynout;
V?ak nevd??ne to lidstvo zaslepene,
je? z Fiesoly p?i?lo v davne dob?
a z hor ma v sob? cos i od kamene,
Za dobre tve se vrahem stane tob?,
a pravem, nebo neslu?i se, fiku
plod sladky v ho?kem trni myslit sob?.
Baj zve je rodem slepych smrtelnik?,
v n?m? lakota, pych, zavis? nep?estava,
hle? brzy jejich od?ikat se zvyk?.
V tvem osudu je pro t? taka slava,
?e ob? strany budou tebe la?ne,
le? daleko od zobce bude trava.
Zv?? Fiesolska nech? v sve zlob? mra?ne
se zdupe na stlani, a? nepobrobi
kv?t v hnoji?ti svem, jestli kli?it za?ne,
V n?m? objevi se sim? svate z doby
t?ch ?iman?, ji? na t?ch mistech zbyli,
kdy zalo?eno hnizdo take zloby.“ ?
?By? tu?by me se zcela vyplnily,“
ja d?l: ?vy byste lidske t?la svazky
byl je?t? neopustil, mist?e mily!
Neb tkvi v mem duchu obraz va?i lasky
ten otcovsky a drahy, nenadale
jen? se mnou sdilel ony blahe zkazky,
Jak zv???uje se v ?iti ?lov?k stale,
jak drahe mi to, v?dycky zv?stovati
chci, dokud budu ?iv, ku va?i chvale.
Co o mem ?iti jste mi ?ek’, chci psati
a s druhym vyrokem dam jedne pani,
je?, a? k ni p?ijdu, smysl bude znati.
To, byste v?d?l, jedine mam p?ani,
?e v ka?dy los chci vzdat se bez prodleni,
jen sv?domi kdy? bez viny se chrani.
Ten zavdavek mym u?im novy neni,
nech? lopatou svou jak chce sedlak mava
a Fortuna sve kolo, jak chce, m?ni.“
Tu mistr m?j se obratil, kde prava
je strana tva?e, na mne zrak sv?j stavil
?ka: ?Dob?e sly?el ten, kdo pozor dava.“
A dale jda jsem hovorem se bavil
a ptal se Brunetta, kdo z druh? jeho
jsou nejv?t?i a nejznam?j?i. Pravil:
?A? slu?no je, z nich znati n?ktereho,
v?ak jine zaml?et se lep?i zda mi;
?as p?eka?i, bys dozv?d?l se v?eho.
V?z, celkem v?t?inou jsou kn??i znami
a u?enci, sv?t druhdy znal jich slavu,
a h?ichem tim se poskvrnili sami.
Zde Priscian jde v st?edu toho davu,
z Accorsy Franti?ek; tva touha ?arna
kdy? poznat ?ada v?t?i hnusnost mrav?,
Moh’ vid?ti jsi toho te?, jej? z Arna
k Bacchilionu poslal Sluha sluh?,
kde ochable sve ?ivy slo?il, starna.
I o jinych bych mluvil z toho kruhu,
le? pou? i hovor nem??' trvat dele,
z?im? novy kou? z pis?itych stoupat luh?.
Lid, s nim? se nesmim sejit, jde;
nu? v?ele chci ?Poklad“ sv?j ti je?t? poru?iti,
vic ne?adam si, neb v n?m ?iju cele."
Pak obratil se a z t?ch zdal se byti,
o sukno zelene ji? b?havaji
ve Veron? a v zavody se ?iti,
V?ak ne co ztraceji, le? vyhravaji.